Strašák jménem Alzheimer

Kdo má větší šanci na to udržet strašáka Alzheimera pod kontrolou? Bojíte se Alzheimera? Dá se ochránit před demencí? Zelený čaj, káva, losos, ovoce, vitamíny, minerály a co všechno dokáže ochránit mozek před demencí? Tisíce článků na toto téma. Ale co opravdu funguje?

Očekává se až čtyřnásobný nárůst dementních pacientů do roku 2050 /např. již před 10 lety bylo cca 65000 pacientů s touto diagnózou v České republice. / Alzheimerova choroba vede k postupné demenci a mnohdy nedůstojnému konci života člověka. V současné době bohužel není na světě prokazatelná účinná léčba, ale tu a tam se objevující  povzbudivé zprávy o léčebném pokroku. Je prokázané, že existují látky s preventivními účinky, které tělo a hlavně mozek potřebuje. Co dále kromě výživy a pitného režimu. Ten kdo má zájem, aby jeho paměť slušně fungovala co nejdéle, má recept ve vlastních rukou. Nevěříte?

Mám to štěstí, potkávat ve svém životě aktivní lidi přes devadesát. Když jsem se stala dobrovolným společníkem seniorů, první dáma, se kterou jsem se seznámila, oslavila právě 100 let. Na ní mě zaujalo, že denně cvičila jógu prstů.  

Další se zajímá naprosto o vše tzv. doma i ve světě. Politika, kultura, historie, geografie, vztahy mezi královskými rodinami… V lednu oslaví 92 a zeptejte se jí na co chcete. A světe div se; ještě letos zpracovala daňové přiznání pro synovce. Jiná dáma mne odzbrojila, když jsem se od ní, tenkrát čerstvé devadesátnice, poprvé dozvěděla co to je geocaching. Tato dáma miluje hudbu, zpěv, výtvarné umění, různé ruční práce. Ráda zpívá a má ráda lidi. V neposlední řadě znám dámu, která denně luští křížovky a rébusy, sleduje soutěžní pořady, čte knihy a nemá problém s rozhodnutím, zda se sbalí a nechá se převést 600 km na návštěvu či na svatbu. Co mají tyto dámy „přesdevadesát“ společného? Jsou AKTIVNÍ.Denně něco řeší, denně zaměstnávají mozek, udržují dobré mezilidské vztahy, bojují, umí se pochválit a jsou si vědomé, že život je boj, který stojí za to. Jistěže znám také lidí a bohužel mnohem mladší, které by „moje dámy“ porazily na celé čáře. Ale je to jejich volba, když se rozhodli nic již neměnit, všechno předem odsoudit, umí jen kritizovat a závidět…

Neschopnost vzpomenout si na nedávné události, porucha plynulého vyjadřování, ztráta paměti, ukládání věcí na jiná místa, problémy s abstraktivním myšlením, ztráta zájmu o koníčky či o zaměstnání, ztráta iniciativy…JAK bojovat proti těmto strašákům? Měla jsem štěstí, že jsem poznala lidi, kteří učí ostatní jak na to. Jak vyzrát na toho Alzheimera. Jak trénovat paměť a kognitivní funkce.  Trénování paměti je povinnost každého, kdo si chce zachovat zdravý rozum. Je jedno zda se nechá inspirovat odborníky a zapojí se do nějaké skupiny nebo si najde vlastní cestu; studium nového jazyka, křížovky, deskové hry, rébusy, hádanky, soutěže, četba, psaní…Důležité je to dělat. A kdy začít? DNES, hned teď. Co nejdříve!

Na co si tedy každý den VZPOMENOUT?  Stejně tak jako se ve dveřích zastavím a kontroluji K.M.B. /klíče mobil, brýle/ tak se denně ptám, zda mám?

Pravidelný POHYB těla i mozku. Pěkné VZTAHY, aktivní styk s přáteli a s rodinou. Dopřávám si vyváženou stravu tzn. ŽIVÍM mozek tím, co podporuje jeho činnost. Umím si najít ZÁBAVU, hobby, aktivity, mát pro co ŽÍT, těším se ze života?

A jak jste na tom vy? Bojíte se Alzheimera?

John Fitzgerald Kennedy zemřel před 50lety

22. 11. 1963 v Dallasu, ve státě Texas byl J. F. Kennedy zastřelen.  Včera vzpomněl tuto světovou událost Donau Kurier s titulkem „ Americké nepřekonané trauma“ a od začátku listopadu uvádějí německé TV programy různé dokumenty s J.F.Kennedym. V červnu stejného roku vystoupil J.F. Kennedy v Berlíně, kde ho tenkrát přivítalo téměř půl milionu lidí a zde on pronesl, pro němce také nezapomenutelnou větu…

Dnes, kdy si může každý najít na internetu záznamy osudného dne 22. listopadu a následné dny a měsíce vyšetřování minutu po minutě, dnes kdy internet vyplivne za minutu všechny detaily života J.F.K. a komplet celého kennedyovského klanu si já kladu OTÁZKY.

Byla jsem malá, ale dodnes si vzpomínám nato, že moje maminka měla fotografii J.F.Kennedyho. Cítila jsem, že i pro obyčejnou ženu v socialistickém Československu je vzdálený Američan idolem. Pravděpodobně víc idolem charismatického muže než idolem prezidenta či politika. O politiku se nezajímala. Dodnes cítím ten smutek, který nastal, když i Československá média otiskla zprávu o atentátu a tehdejší prezident Antonín Novotný vyjádřil soustrast novému americkému prezidentovi.

Otázkou je kolik toho moje maminka, zavřená za železnou oponou věděla o americkém prezidentovi a jakým způsobem získala nějaké informace. Je až úsměvné, pomyslet si dnes, že v té době měl málokdo pevnou telefonickou linku a televizor. Těžko něco takového vysvětlit dnešní mládeži, která je tak technologicky vybavená. Vše má však dvě strany mince, ale o tom snad někdy jindy. Do těchto úvah se hodí jeden citát tohoto muže, ke kterému se váže zmíněné výročí.

„Problémy světa nemohou vyřešit skeptikové a cynici, jejichž obzory jsou omezené viditelnou realitou. Potřebujeme muže a ženy, kteří dokážou snít o věcech, které nikdy nebyly…“

Další otázky mne napadaly při zhlédnutí autentických záběrů těsně před smrtí  J.F.Kennedyho. Člověk se chytá za hlavu, jak mohl před padesáti lety jet americký prezident, populární a důležitá osoba pro celý svět, v otevřené limusině s tak nedostatečnou ochranou? V tom stejném pořadu vysílaném německou televizí byla i nastíněná otázka jak dlouho by vážně nemocný prezident J. F. Kennedy žil, kdyby nebyl zastřelen Lee Harvey Oswaldem.  Ale takových „kdyby“ by bylo.  Dokonce vyšla k 50.výročí smrti kniha na téma „co by kdyby…“ Autor má iniciály J.G.

Co mne však nakonec při těchto vzpomínkách a nezodpovězených otázkách napadá? 

Existuje dnes na světě člověk, politik, neřku-li prezident, který by se mohl se svým charisma a popularitou srovnat s Johnem Fitzgeraldem Kennedy?

OTÁZKA pro čtenáře: jak na vás působí vzpomínka na JFK?

BAVORSKO- tradice i pokrok, životní postoj a ...

I když každý může navštívit Wikipedie a jiné encyklopedie, předkládám „rychločtenáři“ z každého rožku trošku, bez hluboké či temné historie a hysterie.

V současné době se Německo skládá z 16 spolkových zemí a má cca 80mil obyvatel. Jednou ze zemí je, nám  Čechům  nejbližší, stát Bayern neboli Bavorsko. Je územně největší ze všech a bydlí zde cca 12,5 mil lidí.  Což je například víc než v celém Švédsku.  Samotný Bayern se ještě dělí na 7 vládních obvodů jako je třeba Dolní či Horní Bavorsko atd. Hlavní město je Mnichov. A dalšími velkými městy jsou Nürnberg, Augsburg, Regensburg, Ingolstadt a další.  Bavorsko má spoustu sousedů a jedním z nich je Česká republika. Geograficky se Německo dá rozdělit na 3 díly. Na severu leží spolkové země v nížině, na jihu se mohou dvě země kochat pohledy na Alpy a asi 6 zemí leží ve středohoří. Větší část Bavorska je mírně zvlněná a jih, jak je známo zdobí tzv.Allgäu.

V Bavorsku se pojí tradice, moderní technologie a pokrok. Bavorsko je jednou z nejstarších evropských kulturních oblastí s více jak 1500 let starou historií, tradicemi a zvyky, na které si zde opravdu potrpí a stále je udržují.  A co dál patří k této zemi?  

Protože je to nejdůležitější agrární země a je největším producentem potravin, tak neodmyslitelně se s Bavorskem váže dobré a poctivé jídlo. Chmel a pivo, krávy a mléko, obilí, chřest a vinná réva. 

Spokojený život, tradice, rodina, kvalitní produkce, to asi nepůjde bez dobrého člověka. Jaký je typický „bavorák“? Jednoduše by někdo mohl říct, sedlák, ale pozor! BMW, Audi, Siemens, MAN, Osram…to jsou prosperující firmy, které zaměstnávají desetitisíce bavorských lidí…Tak než se pouštět na tenký led, raději použiji pro charakteristiku lidí žijících v Bavorsku citaci :

„Bavorsko - to je životní postoj. Veselý a přitom umírněný, někdy trochu umíněný, ale vždy s notnou dávkou smyslu pro realitu. Nelíčený smysl pro družnost a přívětivá atmosféra patří k bavorským ctnostem. Stejně tak i otevřenost vůči světu a tolerantnost. „Žít a nechat žít“, to je vychvalovaná a ceněná „Liberalitas  Bavarica“. V Bavorsku panuje možná méně shonu než jinde. Zato však máme větší výdrž a dokážeme stále dobře rozlišovat mezi tím, co je důležité, a tím, co je skutečně bytostně či životně důležité. 
V Bavorsku platí zásada: hodně se od jiných naučit, ale nenapodobovat je. Možná proto se Bavorsku vždy dařilo držet krok se zbytkem světa a přesto si uchovat nezaměnitelnou vlastní identitu.“

A jak vypadá vesnice, sedlák, hospodářství, lány chřestu, obilí, chmelnice, tak o tom něco málo vím z vlastní zkušenosti. Původně jsem chtěla žít v Berlíně, v Mnichově nebo v Düsseldorfu, vůbec jsem si neuměla představit žít na vesnici a už vůbec ne na vesnici, kam nejede vlak, autobus, není zde ani obchod ani hospoda. Ale co tu je, je nádherná příroda a spousta možností vycházek a vyjížděk. O tom jsem však nemohla mít doma ani za mák povědomí. ALE, osud tomu chtěl. Napravo nalevo okolo nás jsou statky, tam chovají krávy, koně a jiná zvířata, kolem je hnůj a čilý ruch. Všude, naprosto všude kam oko dohlédne je pořádek, uklizeno. I kolem toho nejvíce "voňavého" statku je pečlivě opečovávaná zahrada, vymeteno atd. 

Některé vesnice jsou úplné placky, poblíž říčky a dělí je remízky, lesíčky a pole. Ale část vesnice kde bydlím je pod kopcem, v blízkosti lesa, tato část je bez statků a bez zvířat. V okolí jsou jen krásné domy a domky a ty zahrady!!! Každému bych přála vidět jak se ti lidé o zahrady a předzahrádky umí postarat. A příroda okolo? Střídají se louky, pole a lesy vše v mírných svazích, protkáno cestami pro traktory a jinou mechanizaci. Cyklistů ráj.
A co si myslí o Bavorsku čtenář? Proto jste na blogu, abyste napsali svůj názor.

A jakou roli zde hraje žena z Moravy? 
V dalších článcích je spousta nápovědy... :-)

PROČ?

Proč jsem začala psát tento zápisník?

Nabízím pohled z druhé strany hranice na aktuální či jen tak obyčejná lidská témata.

Proč jsou některé články o Bavorsku a další o jiných spolkových zemích Německa?

Protože ten pohled někdy směřuje od západu naší země směrem do České republiky a zase zpět.

Proč navštěvovat pravidelně tento BLOG?

Protože se míním ještě dlouho na ten krásný svět, se vším všudy co k němu patří, dívat otevřenýma očima a chci mít uši nastražené.A ráda se podělím o zkušenosti i nápady.

„PROČ“ se také jmenuje jeden český film Karla Smyczeka z 80. let minulého století, který byl věnovaný negativním dopadům fotbalového chuligánství. V zápisníku  AktivniZivot  najdete, mimo jiné, i téma fotbal...

Být ve hře a být v ofsajdu

Když  hostil  FC Bayern München, v rámci Ligy mistrů,  náš český tým Viktoria Plzeň. Naši bojovali, ale … zasvěcený  ví jak to tenkrát dopadlo a pak také jistě ví jak hrdinně proběhla odveta v Plzni. Já mám však jeden úžasný zážitek s "fanouškem…"

Emilka se mne navečer ptala, zda se chci dívat na zápas. S díky jsem odmítla. Dívala se tedy dál na program BR. Já jsem byla o zápase v obraze přes internet asi do 22 hodin, občas jsem se koukla na zpravodajství on line. Viděla jsem, že Plzeňáci prohrávají. Což se dalo bohužel očekávat.  Byla jsem již v posteli a četla si, když slyším, že o poschodí výš běží asi fotbal, neboť slyším pravidelný rytmus bubnů a skandování. Vyběhla jsem nahoru a opravdu. Emilka se soustředěně dívá na fotbal. Zbývalo 15 minut do konce a stav byl 4:0. No, tak když se dívá dvaadevadesátiletá bavoračka, musím se z povinnosti na ten marný boj taky dívat. Jak již ve zprávách řekl jeden bavorský červenobílý chasník, byl to boj Davida s Goliášem. 

Asi 5 min před koncem byla hra přerušena, neboť jeden červenobílý  stál v ofsajdu.  Emilka správně zaznamenala, že je odpískáno a ptala se mě proč. V dobré víře jsem se snažila v němčině vysvětlit co to je ofsajd, ale vzhledem k vzhledem k pokročilé noční době, jsem to vzdala. 

ALE byla jsem potěšena, že mám vedle sebe 92letou  dámu, která se mne v noci AKTIVNĚ ptá na princip ofjadu. Nakonec jsme se ještě stihly zasmát, když jeden Němec přišlápl na zemi ležícímu Čechovi trencle, ten se chtěl zvednout a trencle zůstávaly přišlápnuté. Naštěstí měl pod tím ještě jedny. S úsměvem jsem se vrátila do postele.

To, že za pár dní přijel Pep Guardiola s respektem a  se svým týmem do Plzně a zápas skončil 1:1, bylo malé pohlazení  fanouškovi po duši. Všichni ví jak kvalitní je Mnichovský tým.

Bayern, to zdaleka není jen FC Bayern München

Postřehy ze života v Bavorsku, o jedné „mladé“ dámě, nakupování a vaření

Mám to štěstí, že jsem poznala a znám tři dámy „přes DEVADESÁT“. Všechny žijí AKTIVNÍ život, aktivní nakolik jim věk dovolí.

Tento příběh bude o jedné z nich, budeme jí říkat Emilka a bude mít brzy 92 let. Všem bych přála dožít se tak krásného věku se "všemi pěti pohromadě".  A na téma „Život není peříčko“ by měla dny a týdny co vyprávět…

Je bystrá, všímavá, má dobrou paměť a zajímá se o spoustu věcí.  A co je na ní úžasné? Že přivítá i změnu na talíři.

Nakupujeme v malém městečku v Bavorsku. Projíždíme se s nákupním vozíkem bezpečně a systematicky kolem všech regálů, prohlížíme a vybíráme. Samozřejmě máme před tím prostudovanou aktuální nabídku. V letáku je zaškrtnuto několik druhů ovoce, hnědý cukr, nějaké nové jogurty, kvalitní máslo právě v akci. Jedeme, jedeme a já řeknu: "jé tento sýr nakupuje moje dcera, znám ho, je moc dobrý." Tak hned šup s ním do koše. A nebo "co takhle kozí sýr?" Ten Emilka také nezná, dosud je nevyzkoušela, ale hned má zájem zkusit něco nového. To se mi na ni moc líbí. V těchto letech mít chuť na nové věci je přece obdivuhodné. Znám mnohem mladší lidi, co lpí stále na stejném a vyzkoušeném…

Takže základní nákup máme za sebou a jede se o kousek dál. Do rodinného řeznictví/království pana Krále. Je to čisťoučký obchod a zároveň se zde vaří něco teplého a domácího. Deutsch má na to výraz Imbiss. Když napíšu, že je to něco jako Fast Food, tak konkrétně tento Imbiss urazím!!! Vše čerstvě uvařeno, usmaženo a není to jen teplá sekaná. Jsou zde stolečky a malé posezení. Kolem oběda je tu dost rušno

Personál každého v obchodě přivítá a pozdraví a poděkují. Při odchodu popřejí dobré odpoledne či pěkný víkend, například „naše Líza“, to je prodavačka, cca 35 let, ale hodně přes 100 kg. Hlas má jako zvon! A s každým šprýmuje, s každým se stihne pobavit.

Zde nakupujeme čerstvé maso. Každý druh masa je vložen do speciální folie a vakuově uzavřen.

Jednou jsme měly v ledničce od „naší Lízy“ játrové knedlíčky, vakuově zabalené. Přišla otázka co k nim? A tak jsme k nim "musely" koupit kus hovězího a kosti na pořádný hovězí vývar.

No, že bych byla milovník masového vývaru, to tedy přiznám bez mučení, že ne. Naštěstí jsem jednou byla na Zážitkovém vaření pod dohledem šéfkuchaře. I hovězí polévku jsme tam vařili. Základem je, což jsem se dozvěděla od něj, že se hovězí maso do vody nestrčí syrové a nenechá se jen tak vařit.

Musí se orestovat na cibulce, aby se zavřelo, udrželo šťávu a teprve pak se zalije vodou, aby se netvořila taková ta hnusná pěna a polévka je pak krásně čirá.

Tak teď ty knedlíčky! V počtu dva, průměr cca 5 cm, no vypadá to skoro jako nějakej granát. A ty se pak vloží rozčtvrcené do toho vývaru. To byl ECHT pravý hovězí vývar. Ale byl moc dobrý. Musím se pochválit :-) 
Dovedete si, ale představit, kolik jsem měla ještě i měkoučkého vařeného hovězího?

Tak jsem udělala k hovězímu Tafelspitz báječnou křenovou omáčku.

A to vše jsme snědly jen proto, že v ledničce smutně koukaly játrové "knedlíčky"...

Pozvání ke stolu, ale trošku JINAK

V Bavorské televizi jde od roku 2009 jeden pořad, který vzdáleně připomíná jeden nejmenovaný pořad na jednom nejmenovaném TV programu v ČR. Ten v Čechách je o tom, že jeden pozve další k sobě domů a tam jim předloží, co dobrého uvařil. Kuchař/kuchařka se snaží překvapit a jedlíci se snaží najít, co by pomluvili, koho shodili, aby se neřeklo občas něco pochválí, ale v principu si jdou všichni „po krku“.

Program na BR se jmenuje Landfrauenküche. Jak z názvu vyplývá tak se jedná o ženský a o kuchyni a v různých krajích.  Ale ve srovnání s českým programem jde úplně o něco jiného. Nic pro typického českého diváka. Ten by se tady asi nudil. Neboť zde nikdo nikoho nepomlouvá, nehrabe se mu v šuplících, nekuje pikle …

O co tedy jde v Bavorsku? Jde o: venkovský styl vaření.: Sedm venkovských žen ze sedmi Bavorských okresů se schází vždy u každé jedné z nich. Jde o přátelské pozvání, setkání a především jde o vaření pro sebe navzájem. Je to také soutěž: kdo uvaří nejlepší jídlo o třech chodech. Každá z účastnic soutěže je něčím zajímavá. Jedna pěstuje byliny, druhá žije ve vinařské rodině, další vyrábí sýry apod  V jednom z dílů se dámy například vydaly minibusem a s kameramanem za jednou mladou paní s rodinou. Bylo to uprostřed Bavorska. Tato rodina měla velký dům a obrovský sad s 18 tisíci jabloněmi /18.000 stromů/. Takže nejen že jablka pěstovali, prodávali, ale také z nich dělali rodinné tradiční výrobky, které také prodávali, samozřejmě v BIO kvalitě. 

Ale o tom ten pořad není. Já to píšu z toho důvodu, že 6 žen přijede k sedmé, ta je očekává s rodinou: Představí rodinu, historii rodiny a štáb BR se asi postará o nějaký program v okolí pro zbývající účastnice, aby hostitelka mohla doma vařit v klidu. Každá z dam má doma někoho k ruce, buď z rodiny nebo kamarádku, to je na ní. Připravuje jídlo o třech chodech a samozřejmě se snaží být nejlepší a vyhrát. Ale Fair play. Tato dáma navíc připravila tak nádhernou dekoraci na jídelní stůl pro 6 lidí. Ona s nimi nejí.. Výzdoba byla nádherná, nic přeplácaného, přírodní, v duchu těch jablíček. Každému připravila vlastnoruční přáníčko na památku. No musím říct, že to bylo fakt krásný až dojemný a to musím podotknout, že měla 2 malé děti, mladšímu byla asi 2 a k tomu obrovskou farmu. Opravdu hodně práce si musela dát s celou přípravou, včetně oblečení kuchařky i pomocnice- měly slušivé zástěrky s jablíčky. 

A co to jídlo? Například jako předkrm byla paštička. Do formy naskládala tak úžasné vrstvy, které nakonec tvořily v řezu velmi vábný pokrm. Samozřejmě v receptu nechyběla jablíčka. K hlavnímu masovému chodu zase byly velmi zajímavé noky z dýňového těsta… Po každém chodu přišel někdo z rodiny s krabicí s víkem a škvírou na hodnotící lístečky. Každý chod se hodnotí zvlášť a každá z šesti hodnotících neukazuje ostatním, co napsala. Vše je s úsměvem, citlivě posuzováno. Na závěr, po dezertu přijde hostitelka se závěrečným přípitkem k ostatním. Mezi tím kamera snímá detailně různé úkony v kuchyni. Musím říct, že i různé servírovací sady byly úžasné. Například na čem se servíroval dezert, za to by se nemusel stydět žádný prvotřídní hotel.

Nejsem žádný fanda českého nejmenovaného programu, ale pár minut jsem kdysi shlédla, abych dokázala posoudit, jak obrovský rozdíl je mezi pořadem P……o a Landfrauenküchen.

V Bavorsku se opravdu dobře jí, a většina lidí tu jí hodně ráda a skoro každý den Bavorská televize navštíví nějakou kuchyni a skoro každý den si může člověk zapsat nějaký tradiční anebo úplně moderní recept na vaření, ale tato lidská setkání byla pro mne velmi příkladná, milá a inspirující.

K jídlu vždy s úsměvem a láskou, k životu vždy AKTIVNĚ.