čtvrtek 15. května 2014

Slovo PROJEKT

Ojedinělý projekt...

Slovo projekt jsme si dříve spojovali jen se stavebnictvím. A tak si dnes zkuste dosadit za toto slovo NÁPAD či záměr.
Oblíbila jsem si stránky i60. Proč asi? Na to je jednoduchá odpověď. Mám ráda aktivní život, aktivní lidi a aktivní "seniory" pak zvláště. Nebude to dlouho trvat a rozloučím se i já s krásnou číslicí pět.
Stránky i60 mají vtipně upravený slogan od jednoho hodně drsného filmu a nejsou jen pro seniory. Pozorný čtenář, zde najde spoustu krásných lidských příběhů, "projekty" a minimum politiky na rozdíl od podobně znějících stránek, jejíchž jedno slovo se dá nahradit slovem "běs"
A do jednoho projektu jsem se se zvědavostí sobě vlastní přihlásila.
http://www.i60.cz/clanek_7526_hledame-zrale-modelky-ojedinely-projekt-i60-cz.html
A PROČ do projektu Hledáme zralé modelky?
Přiznám se, že první impuls byl „ jen tak“, přispívám články, přispěji i fotkou. Později jsem sledovala, jak velký zájem tento projekt vyvolal.  
O módu jsem se zajímala od malička. Když jsem byla malá, jezdívala jsem na vesnici k moji babičce. A naproti přes ulici bydlela „teta“. Ona to nebyla moje teta. Byla to, jak se škaredě říká, „stará panna“, a byla dobrá švadlena. Milovala mě a já k ní často chodila na návštěvu. Dodnes vidím uprostřed veliké kuchyně obrovský stůl, stále plný špendlíků a nad ním taková ta stará stahovací lampa na šňůře. Netrvalo dlouho a začala jsem šít taky. Jistěže nejdřív na panenky. Později jsem se seznámila s opravdovou dámou-švadlenou, která bydlela v našem městě Brně. Ta by se dnes, kdyby žila, jistojistě do tohoto projektu přihlásila také. Byla to Paní švadlena. Co ta dokázala vykouzlit z malého kousíčku látky… U ní jsem viděla poprvé v životě skutečné světové módní časopisy. A možná také poprvé v životě takový ten tvořivý nepořádek. Hodně jsem se od ní naučila.
Později jsem šila všechno pro sebe, od plavek až po kabáty a když se narodila dcera tak od hracích kalhotek po zimní kombinézu na lyžování. PROČ? To se asi dnes zeptá jen mladá generace. Protože nebylo nic pěkného k sehnání. Vzpomínám si na úsměvnou historku, kdy na koupališti lidi obdivovali šatičky naší malé. Klidně jsem přiznala, že jsem obarvila bavlněnou plenku barvou Duha, koupila metry kloboukové gumičky a plážové šatičky byly jako "ze západu".
Mohla bych vzpomínat i na moji maminku, která „po revoluci“ propadla kouzlu „sekáčů“. Vždy chodila pěkně oblečená a díky nové možnosti vypadala každý den jako modelka. Byla sluníčko. Zářící, milující, milovaná a inspirující. Mohla bych plynně přejít do dalšího tématu i60 „Moje maminka“, ale uzavřu tento příspěvek. V projektu Hledáme zralé modelky jsem i za svoji krásnou maminku Jarmilu. „Tak mami, jdeme na to?"