Změna je Život
Nakolik je „okřídlené“ toto rčení, natolik je kontroverzní.
Jsou lidé, kteří se při pomyšlení na jakoukoliv změnu otřepou hrůzou a jsou
druzí, kteří berou změnu jako výzvu a šanci zažít něco nového, dosáhnout něčeho
vyššího, obohatit sebe i druhé…
Není náhodou, že jsem nedávno, při čekání na kamarádku v oblíbené
kavárně zasazené do knihkupectví v Brně, natrefila na knihu od pana Zdeňka Červenky stejného znění jako je tento příspěvek. Vřele doporučuji zvláště těm,
kteří si myslí, že na zásadní změny v životě jsou již staří. A vy, kteří
milujete víno a krásné vyprávění o víně;
pro vás je to „povinná četba“. Budete všichni mile překvapeni.
Vím, že dlužím příběh patřící k článku z loňského roku
s názvem PROČ na téma: Aktivní Život se seniory a neb radikální změna přišla
do života ženy 55plus. A zase jsem se přesvědčila, že vše má
svůj čas. Mileráda spojím své vyprávění s několika myšlenkami ze zmíněné
knihy.
Jednoho krásného dne jsem ucítila, že už mne moje práce
tolik nenaplňuje. Ještě větší zklamání bylo, když jsem zjistila, že venkovní
příčiny mé nespokojenosti nezmění ani mé již osvědčené prostředky. Pracovala
jsem pro velkou společnost v systému, který se neustále „vylepšoval“…
Sepsala jsem si ve svém zralém věku pětapadesáti let, co všechno už jsem se na
různých pozicích a v různě zaměřených společnostech naučila a co se chci
v nejbližší době ještě naučit. K mému rozhodnutí přispělo i přání mé
kamarádky udělat si, jen tak, pro případ nouze, rekvalifikační kurz. Když jsem jí sdělila, že jí budu dělat
společnost, byla překvapena. Během třech měsíců víkendového „studia“ se moje
nová cesta začala rychle nořit z mlhy a k cestě se sbíhala spousta
již prošlapaných steziček. Uvědomila jsem si, že ne jen tak náhodou chodím už pár
let coby dobrovolník do penzionu pro seniory, že můj vztah ke starším lidem byl
aktivní od mého mládí, že mám pro lidi starší generace dostatek trpělivosti a
že vlastně vše se vším souvisí. V tom
jsem uviděla naprosto jasně můj cíl. Díky Bohu nemívám daleko od myšlenky ke
slovům a činům.
Myšlenka stát se pečovatelkou vyústila, díky vzoru v jedné
dámě přes devadesát pocházející z Jižní Moravy, v konkrétní vyslovené přání.
Stanu se laskavou a nepostradatelnou společnicí pro dámu úctyhodného věku,
chytrou, zkušenou, povídavou, milou a žijící v Německu, neboť třešničkou
na dortu bude cizí jazyk. Činem byla smlouva s agenturou, která mi dala 24
hodin na rozhodnutí a 4 dny do odjezdu.
Troufám si říct, ve vší skromnosti a bez nadsázky: stala
jsem se příkladem radikální změny v životě ženy 55plus.
Odjela jsem do sousední
země na první tři měsíce nic netuše, koho potkám, kde žije, jak žije a hlavně
jak si porozumíme. Tušila jsem, že němčina ze školy a z kurzu nebude
dostačující v běžné komunikaci. Ale pevně jsem věřila vysněné představě,
že dáma bude milá, trpělivá a vděčná, že má vedle sebe člověka učenlivého a
laskavého. K porozumění došlo na samém začátku hlavně srdcem a postupně i
jazykem. Ocitla jsem se na maličké vesnici Bavorska. Já děvče z velkoměsta
jsem začala každý den obdivovat krásu přírody, každodenní práci sedláků a žít naprosto jiný život s velmi inteligentní dámou přes devadesát. Až tolik
mne její bystrá hlava nepřekvapila, neboť jsem již devadesátileté dámy, které mají mnohem víc než
všech pět pohromadě, poznala. Mojí motivací byla a stále je němčina, ale
získala jsem mnohem víc. Co? O tom je mnoho článků na mém Blogu.
A jaká to musí být ZMĚNA pro ni? O tom se asi hned tak
někomu ani nezdá. Zvyklá se pohybovat pro svém domě sama, sama si jídlo nakoupit- jak jinak než autem /nejbližší obchod je 5 km/,
připravit, sama jíst, uklidit, udržovat dům se vším co k němu patří:
topení, zabezpečení, zahrada…Až jednoho dne to bez pomoci nejde!
„Ale kdo přijde? S kým tu budu 24 hodin
žit? „ Bát se v tomto věku? Co má přijít, nechť přijde. Je to oboustranná
sázka do loterie. Ale já? Já mohu kdykoliv říct nashledanou. Neřekla jsem to! Byla jsem první pečovatelka
z České republiky a hned to klaplo. Ke spokojenosti všech zúčastněných /vzdálená
rodina, sousedé, přátelé- všem se ulevilo/ .
Aktivní Život se seniory je pro mne obrovsky obohacující a
motivující. Získala jsem mnoho informací
co se mám ještě naučit. Ale i na druhé straně čemu se vyhnout. Ale to je jiný
příběh.
A zpátky ke knize pana Červenky Změna je život. Je to kniha především
o velké změně v seniorském věku, o Francii, o vinicích, o přátelství, ale
také o tom jak se ve Francii příkladně chovají k seniorům. Velmi
inspirativní. Rozloučím se citací ze záložky knihy: „Často až v podzimu života přicházíme na
to, jak mohlo vypadat jeho jaro a léto….“