Změna je Život

Nakolik je „okřídlené“ toto rčení, natolik je kontroverzní. Jsou lidé, kteří se při pomyšlení na jakoukoliv změnu otřepou hrůzou a jsou druzí, kteří berou změnu jako výzvu a šanci zažít něco nového, dosáhnout něčeho vyššího, obohatit sebe i druhé…

Není náhodou, že jsem nedávno, při čekání na kamarádku v oblíbené kavárně zasazené do knihkupectví v Brně, natrefila na knihu od pana Zdeňka Červenky stejného znění jako je tento příspěvek. Vřele doporučuji zvláště těm, kteří si myslí, že na zásadní změny v životě jsou již staří. A vy, kteří milujete víno a krásné vyprávění o víně;  pro vás je to „povinná četba“. Budete všichni mile překvapeni.

Vím, že dlužím příběh patřící k článku z loňského roku s názvem PROČ na téma: Aktivní Život se seniory a neb radikální změna přišla do života ženy 55plus. A zase jsem se přesvědčila, že vše má svůj čas. Mileráda spojím své vyprávění s několika myšlenkami ze zmíněné knihy.

Jednoho krásného dne jsem ucítila, že už mne moje práce tolik nenaplňuje. Ještě větší zklamání bylo, když jsem zjistila, že venkovní příčiny mé nespokojenosti nezmění ani mé již osvědčené prostředky. Pracovala jsem pro velkou společnost v systému, který se neustále „vylepšoval“… Sepsala jsem si ve svém zralém věku pětapadesáti let, co všechno už jsem se na různých pozicích a v různě zaměřených společnostech naučila a co se chci v nejbližší době ještě naučit. K mému rozhodnutí přispělo i přání mé kamarádky udělat si, jen tak, pro případ nouze, rekvalifikační kurz.  Když jsem jí sdělila, že jí budu dělat společnost, byla překvapena. Během třech měsíců víkendového „studia“ se moje nová cesta začala rychle nořit z mlhy a k cestě se sbíhala spousta již prošlapaných steziček. Uvědomila jsem si, že ne jen tak náhodou chodím už pár let coby dobrovolník do penzionu pro seniory, že můj vztah ke starším lidem byl aktivní od mého mládí, že mám pro lidi starší generace dostatek trpělivosti a že vlastně vše se vším souvisí.  V tom jsem uviděla naprosto jasně můj cíl. Díky Bohu nemívám daleko od myšlenky ke slovům a činům. 

Myšlenka stát se pečovatelkou vyústila, díky vzoru v jedné dámě přes devadesát pocházející z Jižní Moravy, v konkrétní vyslovené přání. Stanu se laskavou a nepostradatelnou společnicí pro dámu úctyhodného věku, chytrou, zkušenou, povídavou, milou a žijící v Německu, neboť třešničkou na dortu bude cizí jazyk. Činem byla smlouva s agenturou, která mi dala 24 hodin na rozhodnutí a 4 dny do odjezdu.

Troufám si říct, ve vší skromnosti a bez nadsázky: stala jsem se příkladem radikální změny v životě ženy 55plus. 

Odjela jsem do sousední země na první tři měsíce nic netuše, koho potkám, kde žije, jak žije a hlavně jak si porozumíme. Tušila jsem, že němčina ze školy a z kurzu nebude dostačující v běžné komunikaci. Ale pevně jsem věřila vysněné představě, že dáma bude milá, trpělivá a vděčná, že má vedle sebe člověka učenlivého a laskavého. K porozumění došlo na samém začátku hlavně srdcem a postupně i jazykem. Ocitla jsem se na maličké vesnici Bavorska. Já děvče z velkoměsta jsem začala každý den obdivovat krásu přírody, každodenní práci sedláků a žít naprosto jiný život s velmi inteligentní dámou přes devadesát. Až tolik mne její bystrá hlava nepřekvapila, neboť jsem již devadesátileté dámy, které mají mnohem víc než všech pět pohromadě, poznala. Mojí motivací byla a stále je němčina, ale získala jsem mnohem víc. Co? O tom je mnoho článků na mém Blogu.

A jaká to musí být ZMĚNA pro ni? O tom se asi hned tak někomu ani nezdá. Zvyklá se pohybovat pro svém domě sama, sama si jídlo nakoupit- jak jinak než autem /nejbližší obchod je 5 km/, připravit, sama jíst, uklidit, udržovat dům se vším co k němu patří: topení, zabezpečení, zahrada…Až jednoho dne to bez pomoci nejde!  

„Ale kdo přijde? S kým tu budu 24 hodin žit? „ Bát se v tomto věku? Co má přijít, nechť přijde. Je to oboustranná sázka do loterie. Ale já? Já mohu kdykoliv říct nashledanou.  Neřekla jsem to! Byla jsem první pečovatelka z České republiky a hned to klaplo. Ke spokojenosti všech zúčastněných /vzdálená rodina, sousedé, přátelé- všem se ulevilo/ . 

Aktivní Život se seniory je pro mne obrovsky obohacující a motivující.  Získala jsem mnoho informací co se mám ještě naučit. Ale i na druhé straně čemu se vyhnout. Ale to je jiný příběh.

A zpátky ke knize pana Červenky Změna je život. Je to kniha především o velké změně v seniorském věku, o Francii, o vinicích, o přátelství, ale také o tom jak se ve Francii příkladně chovají k seniorům. Velmi inspirativní. Rozloučím se citací ze záložky knihy:  „Často až v podzimu života přicházíme na to, jak mohlo vypadat jeho jaro a léto….“