Co si odvážím z německého města 

Neu ULM?

RECEPT na třešňový koláč BEZ MOUKY /od paní Ruppert z Neu Ulm/

140 g práškového cukru, 140 g másla, špetka soli, 4 vejce /zvlášť žloutky a z bílků sníh/, 4 polévkové lžíce strouhanky, 80 g čokolády, buď nastrouhané a nebo již koupené hoblinky, 140 g strouhaných mandlí, 600 g třešní nebo višní, vypeckovaných /asi nejlépe ze sklenice.

Připravíme si pečící formu, do které  vložíme pečící papír a nebo ji řádně vymažeme a vysypeme strouhankou.

Pozn. TŘEŠNĚ  NECHEJ DOBŘE OKAPAT. MOHOU SE OCHUTIT ALKOHOLEM A NECHAT JEJ NATÁHNOUT.

Cukr, máslo a žloutky a špetku soli krásně vyšleháme elektrickým šlehačem /cca 10-15 minut/ v krásnou hustou hmotu. 

Připravíme si z bílků pevný sníh.

Strouhanku, čokoládu a mandle přisypeme do základu a dobře promísíme, nakonec přidáme sníh.

Nalijeme těsto do formy /nebo na plech/ a na povrch hustě rozmístíme okapané, navoněné třešně.

Troubu máme rozehřátou na 200° a pečeme po dobu cca 35-40 min /propečené těsto vyzkoušíme špejlí/

Tento koláč je dobré nechat  1-3 dny v chladničce naležet. Podáváme posypaný cukrem a s kopečkem šlehačky.

Dobrou chuť 

Být andělským milionářem

A jde to!!! Být andělským milonářem...

Tento článek vyšel v Novinkach.cz 
Již dříve jsem o jednom z mladých milionářů, kteří se nebojí uvádět své nápady do praxe četla.
Má můj obdiv. Přinejmenším za to, jaký dává příklad svým dětem a okolí.  Valná většina lidí si myslí, že svět je jen a jen zkaženej. Já se snažím upínat svoji pozornost k pozitivním informacím, které mění svět k lepšímu. Jeden příklad za spoustu dalších:
http://www.novinky.cz/zena/styl/372544-vydelal-miliony-ted-je-rozdava.html

Ještě něco od Alberta pro chytré hlavičky.
Údajně tuto HÁDANKU rozlouskne jen 2% populace...
A co ty?

https://cs.wikipedia.org/wiki/Einsteinova_h%C3%A1danka

Odkládání

Odkládání

Odkládání je zkrátka blbost. 
Zítra se také budeš muset rozhodovat, tak proč ne dnes? 
Myslíš, že zítra budeš o něco moudřejší, než jsi dnes? 
Myslíš, že zítra budeš živější, než jsi dnes? 
Myslíš si, že zítra budeš mladší než dnes, čerstvější než dnes? 
Zítra budeš starší, budeš mít méně odvahy,
zítra budeš mít víc zkušeností a budeš se snažit víc chytračit, 
se zítřkem se také přiblíží tvá smrt - začneš klopýtat a víc se bát. 
Nikdy nic neodkládej na zítřek. 
Protože kdo ví? 
Zítřek možná přijde, možná ne.
Když se máš rozhodnout, rozhodni se hned teď. 
Zubní lékař právě dokončil prohlídku mladé, hezké pacientky. "Slečno", říká, "obávám se, že vám budu muset vytrhnout zub moudrosti!" 
"Ach bože!" vykřikla dívka, "to bych radši měla dítě!" 
"Dobrá" říká lékař, "rozhodněte se, abych podle toho mohl upravit křeslo". 
Rozhodněte se, neodkládejte všechno donekonečna.

Osho Dang Dang Doko Dang, Kapitola 8

Nejbližší NOVoluní najdete v tabulce 2014

Příležitosti pro NOVé začátky viz článek
http://aktivnizivot.blogspot.de/2013/12/prilezitosti-2014-kdo-si-dal-nekdy.html

Můj první EINTOPF

Když se řekne Německo a jeho kuchyně, mnozí si představí buřt, zelí, pivo… Avšak německá kuchyně se skládá z mnoha regionálních kuchyní a díky migraci a promíchání národností je velmi různorodá a bohatá na celou řadu specialit. Například já jsem si v Bavorsku oblíbila krom jiného velmi zdravý chřest a pak specifický sýr Obatzda. Nyní jsem na severu. Spolková země se jmenuje Schleswig Holstein. Konkrétně nyní pobývám v nejsevernější části Německa u dánských hranic, kousek od města Flensburg, na břehu Ostsee. Ostsee mi v tomto místě spíš připomíná nějakou naši velkou přehradu. Je to úplný konec anebo začátek Ostsee, tato část se nazývá Flensburský Fjord a je to ráj jachtařů a surfařů. Je zde nádherný čistý vzduch, za kterým sem lidi hlavně jezdí. Ale zpět in die Küche. Všude se snažím naučit nějaké nové receptury, tipy, triky a přijít na chuť novým jídlům. Moje poslední zkušenost mi nedá spát. Jestlipak se toto jídlo naučím mít ráda. O co jde? 
EINTOPF a neboli  jídlo z jednoho hrnce a to doslova. Starám se o 95letého muže, jehož velká část života byla spojena s jídlem. S jídlem pro námořníky. A tak i v těchto letech chce mít svůj talíř pod kontrolou. Jednoho dne jsme se vydali nakupovat maso a zeleninu na Eintopf. Když jsem viděla jaké druhy masa vybral, ptala jsem se v duchu, zda snad čekáme návštěvu se psem. Ale ne, maso jsme posléze snědli. Tedy, po pravdě, někteří…

Ale od začátku: kus hovězího s kostí, co se kupuje na hovězí vývar a kus vepřového s kůží jsme vařili víc než hodinu. Mezitím jsem směla připravit zeleninu: mrkev, celer, pórek, zelené fazole a samozřejmě kapustu, moje babička říkala kél. Vše na menší kousky, ale ne moc malé. A postupně se zelenina přidávala do vývaru. Maso stále zůstává v hrnci, úplně nakonec přijde kapusta. Jistě že je uvnitř i sůl, pepř a další koření. Po asi 2 hodinách to bylo hotové. Maso jsme vyndali, kost a kůži odstranili a pokrájené na kousky vrátili zpět do hrnce. Vzhledné to opravdu není, ale chutné a vydatné ano. Ale stále mi přijde přirozenější uvařit pořádný vývar s masem a zeleninou a kapustu sníst zvlášť třeba s bramborem. Ale vše v jednom hrnci mi připomíná jednu vydařenou pohádku od Karla Čapka…Ale proti gustu…Die Geschmäcker sind verschieden.

Změna je Život

Nakolik je „okřídlené“ toto rčení, natolik je kontroverzní. Jsou lidé, kteří se při pomyšlení na jakoukoliv změnu otřepou hrůzou a jsou druzí, kteří berou změnu jako výzvu a šanci zažít něco nového, dosáhnout něčeho vyššího, obohatit sebe i druhé…

Není náhodou, že jsem nedávno, při čekání na kamarádku v oblíbené kavárně zasazené do knihkupectví v Brně, natrefila na knihu od pana Zdeňka Červenky stejného znění jako je tento příspěvek. Vřele doporučuji zvláště těm, kteří si myslí, že na zásadní změny v životě jsou již staří. A vy, kteří milujete víno a krásné vyprávění o víně;  pro vás je to „povinná četba“. Budete všichni mile překvapeni.

Vím, že dlužím příběh patřící k článku z loňského roku s názvem PROČ na téma: Aktivní Život se seniory a neb radikální změna přišla do života ženy 55plus. A zase jsem se přesvědčila, že vše má svůj čas. Mileráda spojím své vyprávění s několika myšlenkami ze zmíněné knihy.

Jednoho krásného dne jsem ucítila, že už mne moje práce tolik nenaplňuje. Ještě větší zklamání bylo, když jsem zjistila, že venkovní příčiny mé nespokojenosti nezmění ani mé již osvědčené prostředky. Pracovala jsem pro velkou společnost v systému, který se neustále „vylepšoval“… Sepsala jsem si ve svém zralém věku pětapadesáti let, co všechno už jsem se na různých pozicích a v různě zaměřených společnostech naučila a co se chci v nejbližší době ještě naučit. K mému rozhodnutí přispělo i přání mé kamarádky udělat si, jen tak, pro případ nouze, rekvalifikační kurz.  Když jsem jí sdělila, že jí budu dělat společnost, byla překvapena. Během třech měsíců víkendového „studia“ se moje nová cesta začala rychle nořit z mlhy a k cestě se sbíhala spousta již prošlapaných steziček. Uvědomila jsem si, že ne jen tak náhodou chodím už pár let coby dobrovolník do penzionu pro seniory, že můj vztah ke starším lidem byl aktivní od mého mládí, že mám pro lidi starší generace dostatek trpělivosti a že vlastně vše se vším souvisí.  V tom jsem uviděla naprosto jasně můj cíl. Díky Bohu nemívám daleko od myšlenky ke slovům a činům. 

Myšlenka stát se pečovatelkou vyústila, díky vzoru v jedné dámě přes devadesát pocházející z Jižní Moravy, v konkrétní vyslovené přání. Stanu se laskavou a nepostradatelnou společnicí pro dámu úctyhodného věku, chytrou, zkušenou, povídavou, milou a žijící v Německu, neboť třešničkou na dortu bude cizí jazyk. Činem byla smlouva s agenturou, která mi dala 24 hodin na rozhodnutí a 4 dny do odjezdu.

Troufám si říct, ve vší skromnosti a bez nadsázky: stala jsem se příkladem radikální změny v životě ženy 55plus. 

Odjela jsem do sousední země na první tři měsíce nic netuše, koho potkám, kde žije, jak žije a hlavně jak si porozumíme. Tušila jsem, že němčina ze školy a z kurzu nebude dostačující v běžné komunikaci. Ale pevně jsem věřila vysněné představě, že dáma bude milá, trpělivá a vděčná, že má vedle sebe člověka učenlivého a laskavého. K porozumění došlo na samém začátku hlavně srdcem a postupně i jazykem. Ocitla jsem se na maličké vesnici Bavorska. Já děvče z velkoměsta jsem začala každý den obdivovat krásu přírody, každodenní práci sedláků a žít naprosto jiný život s velmi inteligentní dámou přes devadesát. Až tolik mne její bystrá hlava nepřekvapila, neboť jsem již devadesátileté dámy, které mají mnohem víc než všech pět pohromadě, poznala. Mojí motivací byla a stále je němčina, ale získala jsem mnohem víc. Co? O tom je mnoho článků na mém Blogu.

A jaká to musí být ZMĚNA pro ni? O tom se asi hned tak někomu ani nezdá. Zvyklá se pohybovat pro svém domě sama, sama si jídlo nakoupit- jak jinak než autem /nejbližší obchod je 5 km/, připravit, sama jíst, uklidit, udržovat dům se vším co k němu patří: topení, zabezpečení, zahrada…Až jednoho dne to bez pomoci nejde!  

„Ale kdo přijde? S kým tu budu 24 hodin žit? „ Bát se v tomto věku? Co má přijít, nechť přijde. Je to oboustranná sázka do loterie. Ale já? Já mohu kdykoliv říct nashledanou.  Neřekla jsem to! Byla jsem první pečovatelka z České republiky a hned to klaplo. Ke spokojenosti všech zúčastněných /vzdálená rodina, sousedé, přátelé- všem se ulevilo/ . 

Aktivní Život se seniory je pro mne obrovsky obohacující a motivující.  Získala jsem mnoho informací co se mám ještě naučit. Ale i na druhé straně čemu se vyhnout. Ale to je jiný příběh.

A zpátky ke knize pana Červenky Změna je život. Je to kniha především o velké změně v seniorském věku, o Francii, o vinicích, o přátelství, ale také o tom jak se ve Francii příkladně chovají k seniorům. Velmi inspirativní. Rozloučím se citací ze záložky knihy:  „Často až v podzimu života přicházíme na to, jak mohlo vypadat jeho jaro a léto….“

PROČ?

Proč jsem začala psát tento zápisník?

Nabízím pohled z druhé strany hranice na aktuální či jen tak obyčejná lidská témata.

Proč jsou některé články o Bavorsku a další o jiných spolkových zemích Německa?

Protože ten pohled někdy směřuje od západu naší země směrem do České republiky a zase zpět.

Proč navštěvovat pravidelně tento BLOG?

Protože se míním ještě dlouho na ten krásný svět, se vším všudy co k němu patří, dívat otevřenýma očima a chci mít uši nastražené.A ráda se podělím o zkušenosti i nápady.

„PROČ“ se také jmenuje jeden český film Karla Smyczeka z 80. let minulého století, který byl věnovaný negativním dopadům fotbalového chuligánství. V zápisníku  AktivniZivot  najdete, mimo jiné, i téma fotbal...