CO pro tebe znamená VĚK? Bojíš se stárnutí?

Nebo jsi jedním z těch, kteří si ze svého věku nic nedělají a vědí a chápou, že pramen mladosti je v jejich vlastním vědomí? Udržuješ-li si svou mysl mladou, svěží a vnímavou, pak neexistuje nic takového jako stárnutí. 

Máš-li mnoho zájmů a těšíš-li se plně ze života, jak můžeš vůbec zestárnout? 

Lidé se sami omezují, když se domnívají, že ve třiceti, ve čtyřiceti jsou na vrcholu života. Pro mnohé to může být právě začátek, kdy procitnou do nádhery života a začnou se z něj radovat. Zbav se všech myšlenek na stáří. Bohužel, jde však o běžný způsob myšlení, který se tak silně zakořenil, že je jako velmi tvrdý ořech, který lze jen stěží rozlousknout.

Začni hned teď přehodnocovat své myšlení o stáří. 

Citace z knihy: Otevírání dveří do nitra

Přeji všem spoustu příjemných aktivit a to nejen v létě roku 2018

Čekali jste, že přidám foto ženy?

OK, tak jednu moji oblíbenou :-)

Pro koho je VĚK jenom číslo?

Téma stáří je čím dál víc skloňované ve všech pádech. A nemyslím teď na žádnou reklamu se zaručeně účinnými tabletkami... 
Jeden velmi známý a moudrý český herec kdysi řekl: „Blbé není stáří, ale ty blbé kecy těch druhých o tom!“ 
Já nedávno dostala e-mail a v něm mnohokrát již přeposlalou prezentaci. Taky tak rádi dostáváte e-mail, kde je několik desítek kontaktů? Stále věřím, že se jednoho dne všichni naučí poslat zajímavý obsah jako originál s osobním pozdravem... Ale to nechejme teď stranou, protože tentokrát jsem si vyjímečně prezentaci pustila, pohodlně se k ní usadila, naladila zvuk a zaposlouchala se do pěkné hudby, radovala se z přenádherných fotek a ponořila se do obsahu. Téma:"Věk je jen číslo".
A pak jsem si hned vzpomněla na krásný článek od paní Dany Emingerové, který napsala pro Mladou Frontu, o svém profesorovi. Dle mého názoru; kdyby si tento článek přečetl každý zralý muž, jistě by bylo na světě mnohem méně mrzoutů.
Pro všechny z vás, kteří jste smíření s myšlenkou, že stárneme od narození posílám odkazy, které jsou veřejně dostupné.
1. tento si žádá příjemnou chvilku zastavení se
https://youtu.be/hOzNbgxekxo
ale našla jsem jen originál v angličtině. Kdo má zájem o český text, pošlu přes e-mail.

2. Věk: 86let, no a...? 
http://emingerova.blog.idnes.cz/c/470541/starec-na-cekane.html 

Znáte tuto STORY?

Budu vám vyprávět příběh, který zní v zemích českých tak trošku jako z jiné planety a přece je doslova a do písmene pravdivý.

Představte si manželský pár, ona 64 a on o tři roky starší. Žijí v dvougeneračním domě, který postavili její rodiče. Dnes žije už jen matka, 92 letá, štíhlá žena s pokročilou demencí.  Hlavní personou v domě je paní Rita, sice je již v důchodu, ale 3x týdně chodí do práce pomáhat coby účetní. Rita je jedináček a tak se o dům, který postavili rodiče- oba pracovali celý život jako dělníci, nemusí s nikým dělit. Ale stejně tak se nemůže podělit ani o starosti se stárnoucími rodiči, posledních pět let již "jen" péče o maminku. Dům má dva samostatné byty, obytné podkroví a technické zázemí ve sklepě.

Manželé rádi cestují a Rita pak z poznávací dovolené vytvoří krásnou vzpomínkovou fotoknihu. Má jich už pěknou řádku. A teď přijde to nejdůležitější. Aby maminka, paní Ewa, mohla usínat a probouzet se ve své posteli, aby mohla přes den být ve známém prostředí a „mladí“ mohli odjet, je potřeba najít někoho, kdo babičku ohlídá, kdo ji uvaří, připraví čisté oblečení a poskytne ji milou společnost. Rita už ví jak na to, má své zkušenosti. Vyzkoušeli i profesionální péči v rezidenci pro seniory, ale Ewi se tam vůbec necítila dobře. Takže dnes už jen to co funguje- pečovatelka na 24 hodin/den do domu.

Přijela jsem ze 700 km vzdáleného města, do sousedního státu, do velkoměsta s mrakodrapy, kde mne u autobusu čekala Rita s manželem, a odvezli mne do domu. Dva seznamovací dny uběhly jako voda /kde je v okolí obchod, co je v domě, co Ewi ráda jí, kde má prádlo, kde najdu kotel a pojistky-kdyby vypadl proud, co jsou mé povinnosti a dalších x důležitých informací/ Kolikrát jsem slyšela: „Na co máš chuť, co tu najdeš k jídlu i k pití, si vezmi. Co budeš vařit- je  tvoje volba, naše babi jí všechno…“ V neděli jsem vyfotila Ritu, Otto a další dvojici před domem, když nastupovali do taxi. A tak vzniklo první foto do nové fotoknihy z poznávací dovolené v Africe. 

Jo, je to tak, známe se cca 60 hodin a oni mne v naprostém klidu opustili a zanechali ve svém domě s Ewi. Nyní mám k dispozici nejen můj pokoj v podkroví, ale celý byt Rity, jejích kuchyni, jejich zásoby- a že jich je tu asi na rok života, jejich peníze na hospodaření, auto či kolo na nákupy… Zkrátka a dobře důvěřují zcela neznámé ženě, že jim ohlídá nejen babičku, ale celý majetek a věří, že až se vrátí,  bude vše v naprostém pořádku.

Ano, jejich dovolená se prodražila o moji výplatu a náhrady za cestování, o poplatek agentuře. ALE.. Věří, že si užijí 7 dnů a 7 nocí pohádkové dovolené, vyčistí si hlavu a pak dalšího půl roku, do další dovolené, se zase budou s láskou každodenně starat o maminku. A co Ewi? První dny jsem musela opakovaně odpovídat na stejný okruh otázek, tak jak to u starých lidí s demencí bývá: kde je Rita, kdo jsem já, odkud pocházím - aha „Tšešaj“, můj muž pocházel z „Noje Bystric“, myšleno Nová Bystřice v J.Čechách. Ale rychle jsme si na sebe zvykly, prohlídly stará alba, poseděly u TV, společně četly noviny a časopisy. A nyní spokojeně čekáme příjezdu Rity a jejího manžela. 

A já? Není to moje první zkušenost a tak  přemýšlím, proč mají rodiny v Čechách o tolik menší důvěru v tyto služby než je tomu v sousedním Německu. Nebo? Že by to nebylo jen o důvěře….? 

STODESET a víc

V úterý 26.května stránky idnes přinesly zprávu o tom, že ve věku 110 let zemřela nejstarší občanka České republiky. 

Ten stejný den přinesly Bonnské noviny General Anzeiger zprávu 
o nejstarší občance Spolkové republiky Německo, Margarete D. Žije, má 111 let a teprve druhým rokem užívá služeb Domova pro seniory, společně se svojí 81letou dcerou.

A další článek uvádí statistická čísla, jako například:

V České republice žilo k lednu 2015

1 143 stoletých a starších, respektive tolika lidem zmíněného věku Česká správa sociálníhozabezpečení v lednu vyplatila důchody. Je mezi nimi jen 189 mužů, žen je pětkrát tolik, přesně 954. Nejvíce jich žije v Praze a Jihomoravském kraji. 

Mám štěstí, že můj život obohacují devadesáti a viceletí senioři. Z každého jejich příběhu si mohu něco převzít jako vzor nebo naopak. A všem těm, kteří říkají: "já se důchodu nedožiji..." říkám:

A co když jo! 

A co když tu budeš třeba do devadesáti, do stodeseti? 

Můžeš teď ve svém životě něco změnit?

Stojí za to třeba "jen" začít pozitivně myslet?

...