Být andělským milionářem

A jde to!!! Být andělským milonářem...

Tento článek vyšel v Novinkach.cz 
Již dříve jsem o jednom z mladých milionářů, kteří se nebojí uvádět své nápady do praxe četla.
Má můj obdiv. Přinejmenším za to, jaký dává příklad svým dětem a okolí.  Valná většina lidí si myslí, že svět je jen a jen zkaženej. Já se snažím upínat svoji pozornost k pozitivním informacím, které mění svět k lepšímu. Jeden příklad za spoustu dalších:
http://www.novinky.cz/zena/styl/372544-vydelal-miliony-ted-je-rozdava.html

Ještě něco od Alberta pro chytré hlavičky.
Údajně tuto HÁDANKU rozlouskne jen 2% populace...
A co ty?

https://cs.wikipedia.org/wiki/Einsteinova_h%C3%A1danka

Jsme LEPŠÍ než NĚMCI

Heč, jsme lepší a důslednější než Němci! Je to vůbec možné? A v čem? Ve fotbale to zatím asi nebude…Jo, jo, já už dám s tím fotbalem pokoj. Ale když oni mají "furt" takovou fazonu...

Několik měsíců v roce jsem pravidelným účastníkem silničního provozu na Bavorském venkově. 
Zde se bez vozidla nikdo neobejde. Lékař, obchod, pošta, úřad, vše je mnohdy 5 km vzdáleno od bydliště. A tak za volantem často sedí devadesátiletí senioři. Mám k seniorům, zvláště k těm aktivním, velmi pozitivní vztah. 

Ale co je dnes, ve stále zrychlujícím se světě platné, že mají senioři letité zkušenosti, přežili válku a jezdí opatrně? Který osmdesátiletý dědula přizná bez mučení, že špatně slyší? Která devadesátiletá dáma nemá problém s rychlými pohyby a reakcemi? 
Je všeobecně známo, že Němci jsou precizní, pořádní, dochvilní, pracovití, ale NEexistuje v Německu předpis, který by všechny tyto dámy a pány nutil vozit v padesát let starém řidičáku doklad od doktora, že jsou všemi smysly schopni bezpečně řídit své Audi, Mercedes nebo BMW.

A ještě jeden bordel tady mají! Jak je v kraji zvykem, šetří se zde i žárovky. Neb si jinak neumím vysvětlit, proč většina aut nesvítí a to ani v případě, že mají úžasně nenápadnou barvu vozu, splývající s podzimní mlhou.

Halló sousedé, to u nás v malé České republice je jiný pořádek! Dříve musel každý šedesátník co dva roky povinně k lékaři na prohlídku. A zřejmě v souladu s prodlužováním aktivního života pracujícího lidu a pozdějším odchodem do důchodu vstupuje v platnost novela zákona a podle ní řidiči musí absolvovat povinnou lékařskou prohlídku až v 65 letech- pravidelně. Je to psáno, je to dáno. Musí to být! 

Ano, mohlo by se dlouho diskutovat, co všechno ovlivňuje nehodovost? Stačí se podívat do internetu: riziko nehody podle zvěrokruhu, nejohroženější skupiny, statistika pro jednotlivé dny, černý pátek, svátky, začátek a konec prázdnin, mladí splašení versus staří opatrní, pohlaví atd. 

I když se senioři tak jako tak podílejí celkem vysokým procentem na nehodovosti, věřím, že opravdu hluchého nebo barvoslepého seniora lékař za volat nepustí.

A jak je to s tím svícením? Já jsem přesvědčena, že povinné svícení za dne, bez ohledu na to jak kdo vyhodnotí barevné spektrum šedi, má pozitivní vliv na snížení počtu těžkých nehod s vážnými následky. Vždyť dobře osvětlené vozidlo tmavě šedé barvy je zcela určitě dříve vidět, než vozidlo se zhasnutými světly.
Jak to mám těm „Nachbarn“ vysvětlit? Když se o nás v Německu píše:
„Ohleduplnost či ukázněnost není vždy silnou stránkou Čechů, zejména na silnicích. Ze statistiky nehodovosti vycházejí jako rowdies. Mačkat se na kapotu auta před sebou a jadrně nádavat, to je národní sport!“

No jo holt či „halt“ všude je něco… Přeji všem ALLES GUTE! A nejen proto, že je krásný adventní čas.

BAVORSKO- tradice i pokrok, životní postoj a ...

I když každý může navštívit Wikipedie a jiné encyklopedie, předkládám „rychločtenáři“ z každého rožku trošku, bez hluboké či temné historie a hysterie.

V současné době se Německo skládá z 16 spolkových zemí a má cca 80mil obyvatel. Jednou ze zemí je, nám  Čechům  nejbližší, stát Bayern neboli Bavorsko. Je územně největší ze všech a bydlí zde cca 12,5 mil lidí.  Což je například víc než v celém Švédsku.  Samotný Bayern se ještě dělí na 7 vládních obvodů jako je třeba Dolní či Horní Bavorsko atd. Hlavní město je Mnichov. A dalšími velkými městy jsou Nürnberg, Augsburg, Regensburg, Ingolstadt a další.  Bavorsko má spoustu sousedů a jedním z nich je Česká republika. Geograficky se Německo dá rozdělit na 3 díly. Na severu leží spolkové země v nížině, na jihu se mohou dvě země kochat pohledy na Alpy a asi 6 zemí leží ve středohoří. Větší část Bavorska je mírně zvlněná a jih, jak je známo zdobí tzv.Allgäu.

V Bavorsku se pojí tradice, moderní technologie a pokrok. Bavorsko je jednou z nejstarších evropských kulturních oblastí s více jak 1500 let starou historií, tradicemi a zvyky, na které si zde opravdu potrpí a stále je udržují.  A co dál patří k této zemi?  

Protože je to nejdůležitější agrární země a je největším producentem potravin, tak neodmyslitelně se s Bavorskem váže dobré a poctivé jídlo. Chmel a pivo, krávy a mléko, obilí, chřest a vinná réva. 

Spokojený život, tradice, rodina, kvalitní produkce, to asi nepůjde bez dobrého člověka. Jaký je typický „bavorák“? Jednoduše by někdo mohl říct, sedlák, ale pozor! BMW, Audi, Siemens, MAN, Osram…to jsou prosperující firmy, které zaměstnávají desetitisíce bavorských lidí…Tak než se pouštět na tenký led, raději použiji pro charakteristiku lidí žijících v Bavorsku citaci :

„Bavorsko - to je životní postoj. Veselý a přitom umírněný, někdy trochu umíněný, ale vždy s notnou dávkou smyslu pro realitu. Nelíčený smysl pro družnost a přívětivá atmosféra patří k bavorským ctnostem. Stejně tak i otevřenost vůči světu a tolerantnost. „Žít a nechat žít“, to je vychvalovaná a ceněná „Liberalitas  Bavarica“. V Bavorsku panuje možná méně shonu než jinde. Zato však máme větší výdrž a dokážeme stále dobře rozlišovat mezi tím, co je důležité, a tím, co je skutečně bytostně či životně důležité. 
V Bavorsku platí zásada: hodně se od jiných naučit, ale nenapodobovat je. Možná proto se Bavorsku vždy dařilo držet krok se zbytkem světa a přesto si uchovat nezaměnitelnou vlastní identitu.“

A jak vypadá vesnice, sedlák, hospodářství, lány chřestu, obilí, chmelnice, tak o tom něco málo vím z vlastní zkušenosti. Původně jsem chtěla žít v Berlíně, v Mnichově nebo v Düsseldorfu, vůbec jsem si neuměla představit žít na vesnici a už vůbec ne na vesnici, kam nejede vlak, autobus, není zde ani obchod ani hospoda. Ale co tu je, je nádherná příroda a spousta možností vycházek a vyjížděk. O tom jsem však nemohla mít doma ani za mák povědomí. ALE, osud tomu chtěl. Napravo nalevo okolo nás jsou statky, tam chovají krávy, koně a jiná zvířata, kolem je hnůj a čilý ruch. Všude, naprosto všude kam oko dohlédne je pořádek, uklizeno. I kolem toho nejvíce "voňavého" statku je pečlivě opečovávaná zahrada, vymeteno atd. 

Některé vesnice jsou úplné placky, poblíž říčky a dělí je remízky, lesíčky a pole. Ale část vesnice kde bydlím je pod kopcem, v blízkosti lesa, tato část je bez statků a bez zvířat. V okolí jsou jen krásné domy a domky a ty zahrady!!! Každému bych přála vidět jak se ti lidé o zahrady a předzahrádky umí postarat. A příroda okolo? Střídají se louky, pole a lesy vše v mírných svazích, protkáno cestami pro traktory a jinou mechanizaci. Cyklistů ráj.
A co si myslí o Bavorsku čtenář? Proto jste na blogu, abyste napsali svůj názor.

A jakou roli zde hraje žena z Moravy? 
V dalších článcích je spousta nápovědy... :-)

Být ve hře a být v ofsajdu

Když  hostil  FC Bayern München, v rámci Ligy mistrů,  náš český tým Viktoria Plzeň. Naši bojovali, ale … zasvěcený  ví jak to tenkrát dopadlo a pak také jistě ví jak hrdinně proběhla odveta v Plzni. Já mám však jeden úžasný zážitek s "fanouškem…"

Emilka se mne navečer ptala, zda se chci dívat na zápas. S díky jsem odmítla. Dívala se tedy dál na program BR. Já jsem byla o zápase v obraze přes internet asi do 22 hodin, občas jsem se koukla na zpravodajství on line. Viděla jsem, že Plzeňáci prohrávají. Což se dalo bohužel očekávat.  Byla jsem již v posteli a četla si, když slyším, že o poschodí výš běží asi fotbal, neboť slyším pravidelný rytmus bubnů a skandování. Vyběhla jsem nahoru a opravdu. Emilka se soustředěně dívá na fotbal. Zbývalo 15 minut do konce a stav byl 4:0. No, tak když se dívá dvaadevadesátiletá bavoračka, musím se z povinnosti na ten marný boj taky dívat. Jak již ve zprávách řekl jeden bavorský červenobílý chasník, byl to boj Davida s Goliášem. 

Asi 5 min před koncem byla hra přerušena, neboť jeden červenobílý  stál v ofsajdu.  Emilka správně zaznamenala, že je odpískáno a ptala se mě proč. V dobré víře jsem se snažila v němčině vysvětlit co to je ofsajd, ale vzhledem k vzhledem k pokročilé noční době, jsem to vzdala. 

ALE byla jsem potěšena, že mám vedle sebe 92letou  dámu, která se mne v noci AKTIVNĚ ptá na princip ofjadu. Nakonec jsme se ještě stihly zasmát, když jeden Němec přišlápl na zemi ležícímu Čechovi trencle, ten se chtěl zvednout a trencle zůstávaly přišlápnuté. Naštěstí měl pod tím ještě jedny. S úsměvem jsem se vrátila do postele.

To, že za pár dní přijel Pep Guardiola s respektem a  se svým týmem do Plzně a zápas skončil 1:1, bylo malé pohlazení  fanouškovi po duši. Všichni ví jak kvalitní je Mnichovský tým.

Bayern, to zdaleka není jen FC Bayern München

Postřehy ze života v Bavorsku, o jedné „mladé“ dámě, nakupování a vaření

Mám to štěstí, že jsem poznala a znám tři dámy „přes DEVADESÁT“. Všechny žijí AKTIVNÍ život, aktivní nakolik jim věk dovolí.

Tento příběh bude o jedné z nich, budeme jí říkat Emilka a bude mít brzy 92 let. Všem bych přála dožít se tak krásného věku se "všemi pěti pohromadě".  A na téma „Život není peříčko“ by měla dny a týdny co vyprávět…

Je bystrá, všímavá, má dobrou paměť a zajímá se o spoustu věcí.  A co je na ní úžasné? Že přivítá i změnu na talíři.

Nakupujeme v malém městečku v Bavorsku. Projíždíme se s nákupním vozíkem bezpečně a systematicky kolem všech regálů, prohlížíme a vybíráme. Samozřejmě máme před tím prostudovanou aktuální nabídku. V letáku je zaškrtnuto několik druhů ovoce, hnědý cukr, nějaké nové jogurty, kvalitní máslo právě v akci. Jedeme, jedeme a já řeknu: "jé tento sýr nakupuje moje dcera, znám ho, je moc dobrý." Tak hned šup s ním do koše. A nebo "co takhle kozí sýr?" Ten Emilka také nezná, dosud je nevyzkoušela, ale hned má zájem zkusit něco nového. To se mi na ni moc líbí. V těchto letech mít chuť na nové věci je přece obdivuhodné. Znám mnohem mladší lidi, co lpí stále na stejném a vyzkoušeném…

Takže základní nákup máme za sebou a jede se o kousek dál. Do rodinného řeznictví/království pana Krále. Je to čisťoučký obchod a zároveň se zde vaří něco teplého a domácího. Deutsch má na to výraz Imbiss. Když napíšu, že je to něco jako Fast Food, tak konkrétně tento Imbiss urazím!!! Vše čerstvě uvařeno, usmaženo a není to jen teplá sekaná. Jsou zde stolečky a malé posezení. Kolem oběda je tu dost rušno

Personál každého v obchodě přivítá a pozdraví a poděkují. Při odchodu popřejí dobré odpoledne či pěkný víkend, například „naše Líza“, to je prodavačka, cca 35 let, ale hodně přes 100 kg. Hlas má jako zvon! A s každým šprýmuje, s každým se stihne pobavit.

Zde nakupujeme čerstvé maso. Každý druh masa je vložen do speciální folie a vakuově uzavřen.

Jednou jsme měly v ledničce od „naší Lízy“ játrové knedlíčky, vakuově zabalené. Přišla otázka co k nim? A tak jsme k nim "musely" koupit kus hovězího a kosti na pořádný hovězí vývar.

No, že bych byla milovník masového vývaru, to tedy přiznám bez mučení, že ne. Naštěstí jsem jednou byla na Zážitkovém vaření pod dohledem šéfkuchaře. I hovězí polévku jsme tam vařili. Základem je, což jsem se dozvěděla od něj, že se hovězí maso do vody nestrčí syrové a nenechá se jen tak vařit.

Musí se orestovat na cibulce, aby se zavřelo, udrželo šťávu a teprve pak se zalije vodou, aby se netvořila taková ta hnusná pěna a polévka je pak krásně čirá.

Tak teď ty knedlíčky! V počtu dva, průměr cca 5 cm, no vypadá to skoro jako nějakej granát. A ty se pak vloží rozčtvrcené do toho vývaru. To byl ECHT pravý hovězí vývar. Ale byl moc dobrý. Musím se pochválit :-) 
Dovedete si, ale představit, kolik jsem měla ještě i měkoučkého vařeného hovězího?

Tak jsem udělala k hovězímu Tafelspitz báječnou křenovou omáčku.

A to vše jsme snědly jen proto, že v ledničce smutně koukaly játrové "knedlíčky"...

Pozvání ke stolu, ale trošku JINAK

V Bavorské televizi jde od roku 2009 jeden pořad, který vzdáleně připomíná jeden nejmenovaný pořad na jednom nejmenovaném TV programu v ČR. Ten v Čechách je o tom, že jeden pozve další k sobě domů a tam jim předloží, co dobrého uvařil. Kuchař/kuchařka se snaží překvapit a jedlíci se snaží najít, co by pomluvili, koho shodili, aby se neřeklo občas něco pochválí, ale v principu si jdou všichni „po krku“.

Program na BR se jmenuje Landfrauenküche. Jak z názvu vyplývá tak se jedná o ženský a o kuchyni a v různých krajích.  Ale ve srovnání s českým programem jde úplně o něco jiného. Nic pro typického českého diváka. Ten by se tady asi nudil. Neboť zde nikdo nikoho nepomlouvá, nehrabe se mu v šuplících, nekuje pikle …

O co tedy jde v Bavorsku? Jde o: venkovský styl vaření.: Sedm venkovských žen ze sedmi Bavorských okresů se schází vždy u každé jedné z nich. Jde o přátelské pozvání, setkání a především jde o vaření pro sebe navzájem. Je to také soutěž: kdo uvaří nejlepší jídlo o třech chodech. Každá z účastnic soutěže je něčím zajímavá. Jedna pěstuje byliny, druhá žije ve vinařské rodině, další vyrábí sýry apod  V jednom z dílů se dámy například vydaly minibusem a s kameramanem za jednou mladou paní s rodinou. Bylo to uprostřed Bavorska. Tato rodina měla velký dům a obrovský sad s 18 tisíci jabloněmi /18.000 stromů/. Takže nejen že jablka pěstovali, prodávali, ale také z nich dělali rodinné tradiční výrobky, které také prodávali, samozřejmě v BIO kvalitě. 

Ale o tom ten pořad není. Já to píšu z toho důvodu, že 6 žen přijede k sedmé, ta je očekává s rodinou: Představí rodinu, historii rodiny a štáb BR se asi postará o nějaký program v okolí pro zbývající účastnice, aby hostitelka mohla doma vařit v klidu. Každá z dam má doma někoho k ruce, buď z rodiny nebo kamarádku, to je na ní. Připravuje jídlo o třech chodech a samozřejmě se snaží být nejlepší a vyhrát. Ale Fair play. Tato dáma navíc připravila tak nádhernou dekoraci na jídelní stůl pro 6 lidí. Ona s nimi nejí.. Výzdoba byla nádherná, nic přeplácaného, přírodní, v duchu těch jablíček. Každému připravila vlastnoruční přáníčko na památku. No musím říct, že to bylo fakt krásný až dojemný a to musím podotknout, že měla 2 malé děti, mladšímu byla asi 2 a k tomu obrovskou farmu. Opravdu hodně práce si musela dát s celou přípravou, včetně oblečení kuchařky i pomocnice- měly slušivé zástěrky s jablíčky. 

A co to jídlo? Například jako předkrm byla paštička. Do formy naskládala tak úžasné vrstvy, které nakonec tvořily v řezu velmi vábný pokrm. Samozřejmě v receptu nechyběla jablíčka. K hlavnímu masovému chodu zase byly velmi zajímavé noky z dýňového těsta… Po každém chodu přišel někdo z rodiny s krabicí s víkem a škvírou na hodnotící lístečky. Každý chod se hodnotí zvlášť a každá z šesti hodnotících neukazuje ostatním, co napsala. Vše je s úsměvem, citlivě posuzováno. Na závěr, po dezertu přijde hostitelka se závěrečným přípitkem k ostatním. Mezi tím kamera snímá detailně různé úkony v kuchyni. Musím říct, že i různé servírovací sady byly úžasné. Například na čem se servíroval dezert, za to by se nemusel stydět žádný prvotřídní hotel.

Nejsem žádný fanda českého nejmenovaného programu, ale pár minut jsem kdysi shlédla, abych dokázala posoudit, jak obrovský rozdíl je mezi pořadem P……o a Landfrauenküchen.

V Bavorsku se opravdu dobře jí, a většina lidí tu jí hodně ráda a skoro každý den Bavorská televize navštíví nějakou kuchyni a skoro každý den si může člověk zapsat nějaký tradiční anebo úplně moderní recept na vaření, ale tato lidská setkání byla pro mne velmi příkladná, milá a inspirující.

K jídlu vždy s úsměvem a láskou, k životu vždy AKTIVNĚ.