Můj první EINTOPF

Když se řekne Německo a jeho kuchyně, mnozí si představí buřt, zelí, pivo… Avšak německá kuchyně se skládá z mnoha regionálních kuchyní a díky migraci a promíchání národností je velmi různorodá a bohatá na celou řadu specialit. Například já jsem si v Bavorsku oblíbila krom jiného velmi zdravý chřest a pak specifický sýr Obatzda. Nyní jsem na severu. Spolková země se jmenuje Schleswig Holstein. Konkrétně nyní pobývám v nejsevernější části Německa u dánských hranic, kousek od města Flensburg, na břehu Ostsee. Ostsee mi v tomto místě spíš připomíná nějakou naši velkou přehradu. Je to úplný konec anebo začátek Ostsee, tato část se nazývá Flensburský Fjord a je to ráj jachtařů a surfařů. Je zde nádherný čistý vzduch, za kterým sem lidi hlavně jezdí. Ale zpět in die Küche. Všude se snažím naučit nějaké nové receptury, tipy, triky a přijít na chuť novým jídlům. Moje poslední zkušenost mi nedá spát. Jestlipak se toto jídlo naučím mít ráda. O co jde? 
EINTOPF a neboli  jídlo z jednoho hrnce a to doslova. Starám se o 95letého muže, jehož velká část života byla spojena s jídlem. S jídlem pro námořníky. A tak i v těchto letech chce mít svůj talíř pod kontrolou. Jednoho dne jsme se vydali nakupovat maso a zeleninu na Eintopf. Když jsem viděla jaké druhy masa vybral, ptala jsem se v duchu, zda snad čekáme návštěvu se psem. Ale ne, maso jsme posléze snědli. Tedy, po pravdě, někteří…

Ale od začátku: kus hovězího s kostí, co se kupuje na hovězí vývar a kus vepřového s kůží jsme vařili víc než hodinu. Mezitím jsem směla připravit zeleninu: mrkev, celer, pórek, zelené fazole a samozřejmě kapustu, moje babička říkala kél. Vše na menší kousky, ale ne moc malé. A postupně se zelenina přidávala do vývaru. Maso stále zůstává v hrnci, úplně nakonec přijde kapusta. Jistě že je uvnitř i sůl, pepř a další koření. Po asi 2 hodinách to bylo hotové. Maso jsme vyndali, kost a kůži odstranili a pokrájené na kousky vrátili zpět do hrnce. Vzhledné to opravdu není, ale chutné a vydatné ano. Ale stále mi přijde přirozenější uvařit pořádný vývar s masem a zeleninou a kapustu sníst zvlášť třeba s bramborem. Ale vše v jednom hrnci mi připomíná jednu vydařenou pohádku od Karla Čapka…Ale proti gustu…Die Geschmäcker sind verschieden.

Život po WM Finale v Brazilii, 

kde se Němci stali po 24 letech fotbalovými mistry světa, jde dál. Ten památný den vejde do dějin, neboť se to podařilo po 24 letech a všichni výsledek považují za kolektivní úspěch nejen fotbalistů, ale i 35 mil. fanoušků, kteří v ten den drželi pěsti.
Já mám tento den spojen nejen se sportovním zážitkem. Navečer volala sedmiletá holčička a ptala se svého pradědečka, který má 95 let, zda se bude na fotbal taky dívat... Druhý den se mi svěrovala 85letá seniorka, že se vydržela dívat až přes půlnoc a těšila se z výsledku. Několik dnů mluvil každý kdo mluvit umí od 1roku po 100 let jen a jen o vítězství.
A život jde dál. Dnes je nosné téma počasí. I zde na severu, kde se momentálně nacházím, je ke třiceti stupňům a to již druhý týden. V tomto regionu je takové dlouhodobě teplé počasí vyjímečné. V moři se koupe spousta lidí, na písku se vyhřívají milovníci slunce a další si lebedí v typickém severoněmeckém koši. Malé děti se zde v jachtařské škole učí zacházet s plachtou a vyjíždějí za doprovodu člunu na moře s malými plachetničkami. 
Staří lidi se schovávají před sluníčkem na lavičkách v lese. A to vše na pár kilometrech čtverečních, kam mé oko dohlédne. Zdejší podmínky nahrávají také cyklistice a tak zde na kole jezdí skoro všichni. Ve velké oblibě je zde také Nordic Walking a běh. 
Kde jinde se zdravě hýbat, když ne zde. Přímořský vzduch a LÉTO...

"Na konci světa"

Dříve než....

skončí Mistrovství světa v Brazílii a o Německu se bude psát ve sportovním žargonu, tak posílám pár fotek z nejsevernějšího konce Německa, kousek od dánské hranice, kde je také konec Ostsee...
A nebo začátek?
Příště doplním i písmenka

Kdo má dobré oči tak si přečte název letoviska na molu

Deutschlands nördlichster Sportboothafen an der Ostsee