Odkládání

Odkládání

Odkládání je zkrátka blbost. 
Zítra se také budeš muset rozhodovat, tak proč ne dnes? 
Myslíš, že zítra budeš o něco moudřejší, než jsi dnes? 
Myslíš, že zítra budeš živější, než jsi dnes? 
Myslíš si, že zítra budeš mladší než dnes, čerstvější než dnes? 
Zítra budeš starší, budeš mít méně odvahy,
zítra budeš mít víc zkušeností a budeš se snažit víc chytračit, 
se zítřkem se také přiblíží tvá smrt - začneš klopýtat a víc se bát. 
Nikdy nic neodkládej na zítřek. 
Protože kdo ví? 
Zítřek možná přijde, možná ne.
Když se máš rozhodnout, rozhodni se hned teď. 
Zubní lékař právě dokončil prohlídku mladé, hezké pacientky. "Slečno", říká, "obávám se, že vám budu muset vytrhnout zub moudrosti!" 
"Ach bože!" vykřikla dívka, "to bych radši měla dítě!" 
"Dobrá" říká lékař, "rozhodněte se, abych podle toho mohl upravit křeslo". 
Rozhodněte se, neodkládejte všechno donekonečna.

Osho Dang Dang Doko Dang, Kapitola 8

Nejbližší NOVoluní najdete v tabulce 2014

Příležitosti pro NOVé začátky viz článek
http://aktivnizivot.blogspot.de/2013/12/prilezitosti-2014-kdo-si-dal-nekdy.html

HAMBURG/k/

Mám ráda Český rozhlas. V pořadu „Host Radiožurnálu“ si povídala naše zahraniční zpravodajka v Berlíně, Klára Stejskalová s moderátorkou. O čem jiném než o Německu.

Na otázku,  které místo v Německu je její srdeční záležitost, odpověděla Hamburk. Tato odpověď mi zůstala v paměti.  Ve chvíli kdy jsem si vybírala jazykový kurz němčiny z nabídky agentury Intact, jsem si na paní Stejskalovou opět vzpomněla. Bingo. Pojedu do Hamburgu na výlet a zároveň tam budu chodit do školy. Spojím tak příjemné s užitečným. Bylo to rychlé a velmi dobré rozhodnutí. Už jenom ta cesta, byl zážitek! Z Brna jede přímý vlak do Hamburku a pohodlná cesta trvá 10,5 hodiny. Po cestě se báječně čte nebo poslouchá. Na audioknihy z audioteky.cz a knihy stažené do Kindle nedám dopustit! Avšak od Prahy až do Berlína, jsem měla o zábavu postaráno. Seznámila jsem se s báječnými lidmi. Ale to by bylo na dlouhé povídání.

A hele, je tu Hlavní nádraží města Hamburg,18.května 2014, něco po 19 hodině. Díky Google  jsem přesně věděla  jak se dostanu k rodině, kde mi škola domluvila ubytování.  Hamburg má důmyslný, pro mne trošku záhadný, systém pásem a tarifů MHD. Při vzpomínce na pokutu v Berlíně, kdy jsme  kdysi s dcerou a mojí mámou přejely o jednu zastávku do dalšího pásma a zaplatily nekřesťanskou pokutu, zakoupila jsem raději jízdenku za 2Eu. Znala jsem  spojení  U-Bahnem, kudy pak pěšky i jak vypadá dům. Dům? Nádherný měšťanský dům zářil bílou barvou. Přivítání v rodině báječné, můj pokoj obrovský, s terasou do zahrady. Co víc jsem si mohla přát? Už jenom, abych to ve škole zvládla. 

zde je kancelář školy

Jazyková škola v Hamburku se jmenuje Colón Language Center,  má 70 učeben a studují zde němčinu na všech úrovních lidé z celého světa. Radno říct, že já zde byla za naprostého exota. Nikdo se sem nehlásí na týden a nikdo, krom učitelů zde není starší 55let. Ale, co! Já přece chtěla poznat Hamburk, přesvědčit se, zda se s mými chabými znalostmi němčiny domluvím i s aktivními lidmi /nejen se seniory/ a tak jsem si objednala jen týden. Zástupce školy mne mile přivítala a vše vysvětlila. Škola se nachází ve středu města na promenádě. Na pěší zóně, která se v poledne mění v jedno velké mraveniště, kde všichni jedí na zahrádkách restaurací. Škola se skládá ze 4 krásných domů, které jsou plné učeben a celý den dostupné.  Jedna ze sedmdesáti učeben měla být na týden, každý den od 9.00 do 13.00 hod, mojí. První spolužák byl Carlos ze Španělska, pak přišla Kascha z Polska, pak přišel mladičký Japonec, a Korejka, která má rodinu na Ukrajině a další mladí lidé, všichni od 17 do 25let. Ti zde již studují minimálně půl roku, v Hamburku mají buď partnera  nebo zde pracují. Každému jsem musela vysvětlit o čem je můj pobyt v Hamburku. Systém výuky byl super. Měli jsme dvě kantorky, obě naprosto rozené pro tuto práci. Nosné téma lekce, do které jsem se musela  rychle zapojit byl „Film“. Což se mi moc líbilo. Jeden den jsme se přestěhovali do temné učebny a sledovali film „Nikde v Africe“.  Film je úžasný. Doporučuji /csfd.cz/ Krom tohoto jsme dostali tipy na 25 úspěšných filmů německé produkce, jako je například i u nás známý film „Good bye Lenin“. Bylo úžasné sledovat jak třeba téma „pád Berlínské zdi“ bylo pro mladého Japonce naprosté mimózní.  Holt, svět je obrovský, všude se něco děje a pak  také jiný věk, jiné zájmy. 

součást botanické zahrady

Každý den po 13 hodině jsem vyrážela do víru velkoměsta. Škola má úžasnou polohu v samém centru města, blízko jezera Alster. Do přístavu to také není daleko. V blízkosti školy je naprosto unikátní a rozlehlá a veřejnosti přístupná botanická zahrada Planten un Blomen  Zde jsem udělala nejvíce snímků, neboť jsem tímto prostorem byla fascinovaná. Japonská zahrada, skleníky, Rosarium, terasy, jezírka, dětská hřiště, odpočinková zóna…vše udržované a čisté, přístupné z několika stran a zdarma, kousek od výstaviště, televizní věže, světového hotelu a zajímavého nádraží… Dalších x desítek mých snímků zachycují některé z 2428 mostů. Nádhera!

Hamburk je nejen hanzovní město, ale také samostatně hospodařící spolková země Německa. Je to velmi bohaté a důležité město s obrovským přístavem a kontejnerovým překladištěm. Ale nepředstavujte si špinavý přístav, opilé námořníky a uličky lásky v blízkosti. Hamburk je moderní, otevřené město s mnoha architektonickými zajímavostmi a také se uvádí, že zde žije nejvíce milionářů z celého Německa. Ne každý ví, že Hamburg není přístavem u moře.  K moři je to ještě 100 km. Hamburg leží na Labi a tato řeka je zde tak hluboká a široká, že zde mohou kotvit i ty největší nákladní lodě a zaoceánské parníky. Takže je nasnadě, že dalším mým cílem byla samozřejmě plavba po Labi mezi doky s kontejnery z celého světa. Bylo nádherné počasí, já seděla na horní palubě a užívala si rozhled. Jen fotky za jízdy nejsou vůbec pěkné L

Týden utekl jako voda v Labi a já se vrátila domů. Obohacená, spokojená a s novým přáním. Kéž by se mi podařilo každý rok navštívit jednu jazykovou školu a při té příležitosti poznat zase jiné místo našich sousedů.

Děkuji, paní Kláro Stejskalová a přeji Vám úspěšnou práci v Českém rozhlase.

část japonské zahrady

V místě starých doků jsou dnes moderní byty s parkovacím místem pro loď

Můj první EINTOPF

Když se řekne Německo a jeho kuchyně, mnozí si představí buřt, zelí, pivo… Avšak německá kuchyně se skládá z mnoha regionálních kuchyní a díky migraci a promíchání národností je velmi různorodá a bohatá na celou řadu specialit. Například já jsem si v Bavorsku oblíbila krom jiného velmi zdravý chřest a pak specifický sýr Obatzda. Nyní jsem na severu. Spolková země se jmenuje Schleswig Holstein. Konkrétně nyní pobývám v nejsevernější části Německa u dánských hranic, kousek od města Flensburg, na břehu Ostsee. Ostsee mi v tomto místě spíš připomíná nějakou naši velkou přehradu. Je to úplný konec anebo začátek Ostsee, tato část se nazývá Flensburský Fjord a je to ráj jachtařů a surfařů. Je zde nádherný čistý vzduch, za kterým sem lidi hlavně jezdí. Ale zpět in die Küche. Všude se snažím naučit nějaké nové receptury, tipy, triky a přijít na chuť novým jídlům. Moje poslední zkušenost mi nedá spát. Jestlipak se toto jídlo naučím mít ráda. O co jde? 
EINTOPF a neboli  jídlo z jednoho hrnce a to doslova. Starám se o 95letého muže, jehož velká část života byla spojena s jídlem. S jídlem pro námořníky. A tak i v těchto letech chce mít svůj talíř pod kontrolou. Jednoho dne jsme se vydali nakupovat maso a zeleninu na Eintopf. Když jsem viděla jaké druhy masa vybral, ptala jsem se v duchu, zda snad čekáme návštěvu se psem. Ale ne, maso jsme posléze snědli. Tedy, po pravdě, někteří…

Ale od začátku: kus hovězího s kostí, co se kupuje na hovězí vývar a kus vepřového s kůží jsme vařili víc než hodinu. Mezitím jsem směla připravit zeleninu: mrkev, celer, pórek, zelené fazole a samozřejmě kapustu, moje babička říkala kél. Vše na menší kousky, ale ne moc malé. A postupně se zelenina přidávala do vývaru. Maso stále zůstává v hrnci, úplně nakonec přijde kapusta. Jistě že je uvnitř i sůl, pepř a další koření. Po asi 2 hodinách to bylo hotové. Maso jsme vyndali, kost a kůži odstranili a pokrájené na kousky vrátili zpět do hrnce. Vzhledné to opravdu není, ale chutné a vydatné ano. Ale stále mi přijde přirozenější uvařit pořádný vývar s masem a zeleninou a kapustu sníst zvlášť třeba s bramborem. Ale vše v jednom hrnci mi připomíná jednu vydařenou pohádku od Karla Čapka…Ale proti gustu…Die Geschmäcker sind verschieden.

Život po WM Finale v Brazilii, 

kde se Němci stali po 24 letech fotbalovými mistry světa, jde dál. Ten památný den vejde do dějin, neboť se to podařilo po 24 letech a všichni výsledek považují za kolektivní úspěch nejen fotbalistů, ale i 35 mil. fanoušků, kteří v ten den drželi pěsti.
Já mám tento den spojen nejen se sportovním zážitkem. Navečer volala sedmiletá holčička a ptala se svého pradědečka, který má 95 let, zda se bude na fotbal taky dívat... Druhý den se mi svěrovala 85letá seniorka, že se vydržela dívat až přes půlnoc a těšila se z výsledku. Několik dnů mluvil každý kdo mluvit umí od 1roku po 100 let jen a jen o vítězství.
A život jde dál. Dnes je nosné téma počasí. I zde na severu, kde se momentálně nacházím, je ke třiceti stupňům a to již druhý týden. V tomto regionu je takové dlouhodobě teplé počasí vyjímečné. V moři se koupe spousta lidí, na písku se vyhřívají milovníci slunce a další si lebedí v typickém severoněmeckém koši. Malé děti se zde v jachtařské škole učí zacházet s plachtou a vyjíždějí za doprovodu člunu na moře s malými plachetničkami. 
Staří lidi se schovávají před sluníčkem na lavičkách v lese. A to vše na pár kilometrech čtverečních, kam mé oko dohlédne. Zdejší podmínky nahrávají také cyklistice a tak zde na kole jezdí skoro všichni. Ve velké oblibě je zde také Nordic Walking a běh. 
Kde jinde se zdravě hýbat, když ne zde. Přímořský vzduch a LÉTO...

"Na konci světa"

Dříve než....

skončí Mistrovství světa v Brazílii a o Německu se bude psát ve sportovním žargonu, tak posílám pár fotek z nejsevernějšího konce Německa, kousek od dánské hranice, kde je také konec Ostsee...
A nebo začátek?
Příště doplním i písmenka

Kdo má dobré oči tak si přečte název letoviska na molu

Deutschlands nördlichster Sportboothafen an der Ostsee

Slovo PROJEKT

Ojedinělý projekt...

Slovo projekt jsme si dříve spojovali jen se stavebnictvím. A tak si dnes zkuste dosadit za toto slovo NÁPAD či záměr.
Oblíbila jsem si stránky i60. Proč asi? Na to je jednoduchá odpověď. Mám ráda aktivní život, aktivní lidi a aktivní "seniory" pak zvláště. Nebude to dlouho trvat a rozloučím se i já s krásnou číslicí pět.
Stránky i60 mají vtipně upravený slogan od jednoho hodně drsného filmu a nejsou jen pro seniory. Pozorný čtenář, zde najde spoustu krásných lidských příběhů, "projekty" a minimum politiky na rozdíl od podobně znějících stránek, jejíchž jedno slovo se dá nahradit slovem "běs"
A do jednoho projektu jsem se se zvědavostí sobě vlastní přihlásila.
http://www.i60.cz/clanek_7526_hledame-zrale-modelky-ojedinely-projekt-i60-cz.html
A PROČ do projektu Hledáme zralé modelky?

Přiznám se, že první impuls byl „ jen tak“, přispívám články, přispěji i fotkou. Později jsem sledovala, jak velký zájem tento projekt vyvolal.  
O módu jsem se zajímala od malička. Když jsem byla malá, jezdívala jsem na vesnici k moji babičce. A naproti přes ulici bydlela „teta“. Ona to nebyla moje teta. Byla to, jak se škaredě říká, „stará panna“, a byla dobrá švadlena. Milovala mě a já k ní často chodila na návštěvu. Dodnes vidím uprostřed veliké kuchyně obrovský stůl, stále plný špendlíků a nad ním taková ta stará stahovací lampa na šňůře. Netrvalo dlouho a začala jsem šít taky. Jistěže nejdřív na panenky. Později jsem se seznámila s opravdovou dámou-švadlenou, která bydlela v našem městě Brně. Ta by se dnes, kdyby žila, jistojistě do tohoto projektu přihlásila také. Byla to Paní švadlena. Co ta dokázala vykouzlit z malého kousíčku látky… U ní jsem viděla poprvé v životě skutečné světové módní časopisy. A možná také poprvé v životě takový ten tvořivý nepořádek. Hodně jsem se od ní naučila.

Později jsem šila všechno pro sebe, od plavek až po kabáty a když se narodila dcera tak od hracích kalhotek po zimní kombinézu na lyžování. PROČ? To se asi dnes zeptá jen mladá generace. Protože nebylo nic pěkného k sehnání. Vzpomínám si na úsměvnou historku, kdy na koupališti lidi obdivovali šatičky naší malé. Klidně jsem přiznala, že jsem obarvila bavlněnou plenku barvou Duha, koupila metry kloboukové gumičky a plážové šatičky byly jako "ze západu".

Mohla bych vzpomínat i na moji maminku, která „po revoluci“ propadla kouzlu „sekáčů“. Vždy chodila pěkně oblečená a díky nové možnosti vypadala každý den jako modelka. Byla sluníčko. Zářící, milující, milovaná a inspirující. Mohla bych plynně přejít do dalšího tématu i60 „Moje maminka“, ale uzavřu tento příspěvek. V projektu Hledáme zralé modelky jsem i za svoji krásnou maminku Jarmilu. „Tak mami, jdeme na to?"

Zelený čtvrtek v Brně a Obatzda v Bavorsku

Na Zelený čtvrtek 2014 poruším svoji letitou tradici a nepůjdu na zelené pivo Starobrno. Od roku 2006, kdy se nad prvním "zeleným" pivem dva hádali, zda to má alespoň trošku zelený odstín až po rok 2012 jsem vždy velikonoční pivo ochutnala. To, že jeho kvalita stoupala ví každý správný Brňan.
V Bavorsku je pivní kultura velmi vyspělá, to zas ví každý Evropan. A že se k pivu ledasco specifického jí je nad slunce jasné. Tak třeba pivní sýr Obatzda. Dá se koupil originál v kelímku a dá se Obatzdu vyrobit doma. Kdo má zájem o recept, nechť neodchází od tohoto článku.
Vařím ráda a vaření mě baví. Na různých německých programech jde v podstatě denně nějaký pořad o vaření. Tradiční recepty, moderní recepty, zdravé i nezdravé, regionální, mezinárodní... vše na co si člověk vzpomene. A že se zde nenajde ani náznakem taková "trapárna" na téma vaření jako na českých programech, na to vezměte jed. Kdo má zájem může se znovu osvěžit starším článkem  http://aktivnizivot.blogspot.de/2013/11/pozvani-ke-stolu-trochu-jinak-v.html
A jak už jsem se zde zmiňovala "naše Emilka" má ráda regionální kanál Bayerischer Rundfunk. A zde často vystupuje jeden velmi oblíbený kuchař jménem Alfons Schuhbeck s velmi zajímavým životním příběhem . Ten také jednou předváděl Obatzdu. Ale to bych nebyla já, abych nevytvořila recept "od každého rožku trošku", tzn. že jsem si vzala od každého receptu na tu nejlepší Obatzdu to nejlepší.
RECEPT na sýr Obatzda, pro někoho pomazánka
v misce smíchám nadrobno nakrájenou cibulku s tvarohovým sýrem, zde se jmenuje Bio Frischkäse, něco jako Lučina. Přidám trošku zakysané smetany, trošku červené papriky a pepře, trošku mletého kmínu, sůl a přilévám trošku piva /raději méně, vždy se dá přidat/.  Do tohoto celkem řídkého základu přidám nadrobno nakrájený Camembert /Hermelin/, zde existuje od 9% do 45% a další sýr, který tvoří vlastně základ "této smradlavé lahůdky" je to ZRALÝ sýr, který se zde jmenuje Limburger, ale u nás jej plně nahradí Romadur. Kdykoliv cokoliv mohu přidat, aby toho bylo jednak dost a jednak to mělo konzistenci třeba jako tvarohová pomazánka. Ano, na místo Lučiny může přijít i tvaroh.
A teď ty jednotlivé odlišnosti:
Mistr Schuhbeck vmíchá na místo piva trošku pálenky hruškovice a hlavně základ je máslo.
Já máslo nahrazuji kysanou smetanou, ale taky nemusí být. 
Některé recepty uvádějí česnek, ale ten bych opravdu nedoporučovala, jakkoliv jej miluji.
Obatzda se může jíst lžičkou a pečivo přikusovat, může se mazat na pečivo / tmavé či světle dle chuti/. Zde samozzřejmě s Bretzel, což je typický bavorský preclík sypaný

hrubou solí. 

Tak jako všechny "smradlavé" lahůdky je dobré nechat Obatzdu pár hodin stát, aby se všechny ingredience mezi sebou náležitě spojily a vytvořily jedinečnou dobrůtku třeba k pivu.
Takže na Zelený čtvrtek 2014 jsem samozřejmě k obědu měla špenát a kvůli přípravě Obatzdy otevřela malou Plzeň a s radostí zbytek dopila. Představovala jsem si přitom, zcela vyjímečně, že piji Zelené Starobrno :-)
Dobrou chuť ke všem Velikonočním dobrotám.