B R N O

je nejen zlatá loď, ale 12.NEJ město z pohledu kvality života v Evropě a 40. na světě

http://www.numbeo.com/quality-of-life/rankings.jsp

Pachatel/ka/ se vrátila na místo činu

Pohlednice z OBERSTDORF

konkrétně do oblasti Allgäu. 

Kdo si proklikne červená písmenka dozví se více :-)

Mnozí turisté se do Oberstdorfu vrací v létě i v zimě a rádi by tu našli vše na svém místě, tak jak si to uložili do své paměti. Je tu vše i v létě 2016 jak má být? Alpy "stojí" na svém místě a jejich nebetyčnou krásu vidíš z každého místa; od nádraží i od pošty, z kavárny i z pekárny,  voda teče ve svém korytě, dřevěné tradiční stavby jsou víc a víc obrostlé zdobnou květenou, alpský kolorit zdá se být neměnný.

A přece jsem tu ve srovnání s loňskem zaznamenala jisté změny. Nejezdí lanovka na Nebelhorn. Technická porucha. Holt, nic není věčné... A když nejezdí lanovka, která když je v provozu takřka líže střechu "našeho" domu, tak před našimi okny kvete sice růže květ /dokonce keř je starý 65 let!!!/, ale nepřistávají rogalisté ani solo ani v tandemu. Nemají se jak dostat na horu a ne každému se chce zu Fuß. Takže je tu mnohem větší klid. Neslyším lanovku a neslyším svištět vzduchem křídla. A k tomu jsem letos objevila další klidné místo a to Appachkapelle z roku 1493. Jak mě uvnitř kapličky brní obě ruce, to jsem ještě nezažila! A co teprve jízda na kole údolím, které je ještě i ve 20 hodin zalité zapadajícím sluncem, louky voní a krávy a býci zahájili svůj koncert na plechové nástroje. To se ale nedá popsat.

Appachkapelle z roku 1493

Kapelle Maria Loretto 1657

Dnes jsme byli s klientem na návštěvě v sousedním Rakousku, což není žádný div, neb ujedeš pět- šest kilometru a jsi vedle. My však ujeli 30. I loni jsme se vydali také v pondělí na Waldenminger Horn, takže máme srovnání. Dnes jsem však koukala o kolik stovek víc lidí čekalo na lanovku a kolik lidí brouzdá po místních vrcholcích. Jak jsme tak seděli na konečné lanovky na kafíčku a já pozorovala průvod všech generací / a to děti v Bayern teprve na letní prázdniny čekají/, nemohla jsem se ubránit dvěma postřehům. Za prvé, že všude, nejen tu, potkávám veliké množství německých a rakouských "vandrujících" seniorů, kteří jsou opravdu dobře vybaveni obuví, nordic walking hole a všemu co k horské turistice patří; jinde jsou to cyklisté nebo pěší. Nechci se pouštět do porovnání, ale mám pocit, že naši sousedé v seniorském věku jsou přece jen trošku víc aktivnější.

A za druhé, to je však jen má domněnka, hodně lidí asi letos zůstalo ve své vlasti, max. kousek vedle a neodletěli do vzdálenějších a méně bezpečných destinací... Alespoň tady v n.v. 2000m to tak vypadalo :-)

A protože jsem již loni o tomto nejjižnějším koutu Bavorska něco málo napsala

přidávám letos krom pár postřehů jen nové fotky.

Louky plné jitrocele pro kvalitní mléko krav. Nad našim domem

Pokus o selfie

s pokorou před horou a květenou poklekni...

Pro koho je VĚK jenom číslo?

Téma stáří je čím dál víc skloňované ve všech pádech. A nemyslím teď na žádnou reklamu se zaručeně účinnými tabletkami... 
Jeden velmi známý a moudrý český herec kdysi řekl: „Blbé není stáří, ale ty blbé kecy těch druhých o tom!“ 
Já nedávno dostala e-mail a v něm mnohokrát již přeposlalou prezentaci. Taky tak rádi dostáváte e-mail, kde je několik desítek kontaktů? Stále věřím, že se jednoho dne všichni naučí poslat zajímavý obsah jako originál s osobním pozdravem... Ale to nechejme teď stranou, protože tentokrát jsem si vyjímečně prezentaci pustila, pohodlně se k ní usadila, naladila zvuk a zaposlouchala se do pěkné hudby, radovala se z přenádherných fotek a ponořila se do obsahu. Téma:"Věk je jen číslo".
A pak jsem si hned vzpomněla na krásný článek od paní Dany Emingerové, který napsala pro Mladou Frontu, o svém profesorovi. Dle mého názoru; kdyby si tento článek přečetl každý zralý muž, jistě by bylo na světě mnohem méně mrzoutů.
Pro všechny z vás, kteří jste smíření s myšlenkou, že stárneme od narození posílám odkazy, které jsou veřejně dostupné.
1. tento si žádá příjemnou chvilku zastavení se
https://youtu.be/hOzNbgxekxo
ale našla jsem jen originál v angličtině. Kdo má zájem o český text, pošlu přes e-mail.

2. Věk: 86let, no a...? 
http://emingerova.blog.idnes.cz/c/470541/starec-na-cekane.html 

Návod na život 

  1. Když se ti něco líbí – řekni to.  2. Když se ti něco nelíbí – řekni to.  3. Když se ti po někom stýská – řekni mu to.  4. Když něčemu nerozumíš, zeptej se.  5. Když se chceš s někým setkat, pozvi ho.  6. Když něco chceš, popros.  7. Nikdy se nehádej.  8. Chceš-li, aby ti porozuměli, vysvětluj.  9. Když ses provinil, řekni to rovnou a nehledej výmluvy.10. Mysli vždy na to, že každý má svou pravdu – a ta se nemusí vždycky           shodovat s tvou vlastní.11. Nestýkej se se špatnými lidmi.12. Nejdůležitější v životě je láska. Všechno ostatní jsou zbytečnosti.

 …jak prosté milý Watsone 

Znáte tuto STORY?

Budu vám vyprávět příběh, který zní v zemích českých tak trošku jako z jiné planety a přece je doslova a do písmene pravdivý.

Představte si manželský pár, ona 64 a on o tři roky starší. Žijí v dvougeneračním domě, který postavili její rodiče. Dnes žije už jen matka, 92 letá, štíhlá žena s pokročilou demencí.  Hlavní personou v domě je paní Rita, sice je již v důchodu, ale 3x týdně chodí do práce pomáhat coby účetní. Rita je jedináček a tak se o dům, který postavili rodiče- oba pracovali celý život jako dělníci, nemusí s nikým dělit. Ale stejně tak se nemůže podělit ani o starosti se stárnoucími rodiči, posledních pět let již "jen" péče o maminku. Dům má dva samostatné byty, obytné podkroví a technické zázemí ve sklepě.

Manželé rádi cestují a Rita pak z poznávací dovolené vytvoří krásnou vzpomínkovou fotoknihu. Má jich už pěknou řádku. A teď přijde to nejdůležitější. Aby maminka, paní Ewa, mohla usínat a probouzet se ve své posteli, aby mohla přes den být ve známém prostředí a „mladí“ mohli odjet, je potřeba najít někoho, kdo babičku ohlídá, kdo ji uvaří, připraví čisté oblečení a poskytne ji milou společnost. Rita už ví jak na to, má své zkušenosti. Vyzkoušeli i profesionální péči v rezidenci pro seniory, ale Ewi se tam vůbec necítila dobře. Takže dnes už jen to co funguje- pečovatelka na 24 hodin/den do domu.

Přijela jsem ze 700 km vzdáleného města, do sousedního státu, do velkoměsta s mrakodrapy, kde mne u autobusu čekala Rita s manželem, a odvezli mne do domu. Dva seznamovací dny uběhly jako voda /kde je v okolí obchod, co je v domě, co Ewi ráda jí, kde má prádlo, kde najdu kotel a pojistky-kdyby vypadl proud, co jsou mé povinnosti a dalších x důležitých informací/ Kolikrát jsem slyšela: „Na co máš chuť, co tu najdeš k jídlu i k pití, si vezmi. Co budeš vařit- je  tvoje volba, naše babi jí všechno…“ V neděli jsem vyfotila Ritu, Otto a další dvojici před domem, když nastupovali do taxi. A tak vzniklo první foto do nové fotoknihy z poznávací dovolené v Africe. 

Jo, je to tak, známe se cca 60 hodin a oni mne v naprostém klidu opustili a zanechali ve svém domě s Ewi. Nyní mám k dispozici nejen můj pokoj v podkroví, ale celý byt Rity, jejích kuchyni, jejich zásoby- a že jich je tu asi na rok života, jejich peníze na hospodaření, auto či kolo na nákupy… Zkrátka a dobře důvěřují zcela neznámé ženě, že jim ohlídá nejen babičku, ale celý majetek a věří, že až se vrátí,  bude vše v naprostém pořádku.

Ano, jejich dovolená se prodražila o moji výplatu a náhrady za cestování, o poplatek agentuře. ALE.. Věří, že si užijí 7 dnů a 7 nocí pohádkové dovolené, vyčistí si hlavu a pak dalšího půl roku, do další dovolené, se zase budou s láskou každodenně starat o maminku. A co Ewi? První dny jsem musela opakovaně odpovídat na stejný okruh otázek, tak jak to u starých lidí s demencí bývá: kde je Rita, kdo jsem já, odkud pocházím - aha „Tšešaj“, můj muž pocházel z „Noje Bystric“, myšleno Nová Bystřice v J.Čechách. Ale rychle jsme si na sebe zvykly, prohlídly stará alba, poseděly u TV, společně četly noviny a časopisy. A nyní spokojeně čekáme příjezdu Rity a jejího manžela. 

A já? Není to moje první zkušenost a tak  přemýšlím, proč mají rodiny v Čechách o tolik menší důvěru v tyto služby než je tomu v sousedním Německu. Nebo? Že by to nebylo jen o důvěře….? 

TIP
KDO rád cestuje, kdo se nechá inspirovat a nebo alespoň si rád přečte zajímavosti z míst, která nikdy nenavštíví,

doporučuji alespoň navštívit blog cestovatelky Katky

http://www.katkacestuje.cz/

A co já? Kde se právě nacházím? Kdo pozná fotku z města, kterému se také říká Bankfurt?

Ne, nestal se ze mne bankovní úředník a tyto mrakodrapy jsem viděla zatím "jen z rychlíku" a pak poodjela do nové rodiny asi 20km od centra.
Takže z mého okna i po cestě na kole koukám do přírody a pozoruji zlatý podzim ve spolkové zemi Hesen. Přeji krásný měsíc LISTOPAD.

POHREJ 

si s FOTKOU

http://www.loonapix.com/cz/

Náhodou jsem našla stránky, kde si můžeš dát foto do rámečku či si jinak s fotkou pohrát.... Viel Spaß